Morbo
5,5 / 10
Pro mě poněkud zklamání.
Předně podle mého názoru dost nepovedej zvuk. Hodně měkoučkej a takovej hodně nevýraznej. Prostě tak jako mě onehdá "Annihilation..." rozsekala, tak při prvním puštění novinky se mi jen zdvihlo obočí a hlavou mi blesklo "Jo, to bude takovej ten fórek, jak kapela nastoupí nejdřív s blbym zvukem, aby po pár vteřinách explodoval zvuk geniální a totální nářez smetl člověka ze židle..."...Ale nic se nedělo, tak si řikám: "To je nějaká nehotová před-produkce, nebo co?"... Postupně jsem se smířil s tím, že asi není a že náhulu holt tentokrát budu muset jít dost naproti - že mě nic tentokrát nesmete.
Dále mi přijde, že poněkud ubylo atmosféry na úkor co nejbestiálnějšího náklepu. Je už docela všeobecně známo, že George Kollias je bubeník, který je v tuto chvíli jednoznačně nejdál, co se týče extrémního řemesla, ale trochu kuriózně, na tomto albu je to trochu ke škodě věci. George sype a sype, téměř neustále jede na plný plyn. Tempo, ve kterém se pohybuje s naprostou elegancí bere sice dech, ale přibližně po pěti minutách už ztrácí na svém destruktivním efektu. A album má minut 50. Jak se říká méně je někdy více. Když bubeník semtam nahodí sypačku, efekt je vynikající. Pokud bubeník sype bez přestání hodinu, je to sice obdivuhodné, ale na poslech poněkud úmorné.
Nutno vytáhnout skladby, které se vydařily. Předně titulní "Ithyphallic". K té není co dodat - ta skladba by se klidně mohla jmenovat "Nile". Je to čirá esence téhle kapely. "The Essential Salts" - jedna z mála skladeb na albu, ve které se podařilo skloubit výplach s hutnou atmosférou. Je trochu zarážející, že skladby, které jsou vydařené, jsou vydařené proto, že jsou de-facto vykrádačkami toho, co vždycky bylo na NILE skvělé. Ostatní skladby mi prostě přijdou poněkud nevýrázné, postrádají ducha NILE, ale přitom nejdou nikam dál, kde by NILE eště nebyli.
Jedinou vyjímkou je podle mě závěrečná skladba "Even The Gods Must Die", která je pro mě osobně rozhodně vrcholem alba. Píseň postavená na jednoduché myšlence, přitom dokonale funčkní. Nikam nespěchá, valí se v pomalém tampu a rozsévá kolem sebe trýznivou beznadějnou atmosféru.
NILE se začali těžce motat v kruhu. Chtělo by to si co nejdříve uvědomit, že je sice moc pěkné, že mají nejrychlejšího bubeníka na planetě (rozhodně z těch, kteří jsou vidět), ale samo o sobě to prostě nestačí. Je potřeba k tomu ještě něco přidat. Na "Annihilation..." to bylo, na "Ithyphallic" to (až na pár vyjímek) prostě není.
Osobně by mi nevadilo, kdyby NILE radikálně obrátili kormidlo. Možná už toho Egypta bylo prostě dost.