OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kromě prvních tří skladeb, jsem v tom albu dlouho nicn eviděl, ale pak mě chytlo zpětně za pár týdnů.
Abych pravdu řekl, tak se mi to na prvních pár poslechů zdálo takové obyčejné a nic neříkající. S přibývajícím poslechem se mi to líbilo a líbí stále více. Výborný zvuk (který by dnes měl být samozřejmostí). Možná by to chtělo nějakou opravdu rychlejší píseň a nějakou kapánek delší věc (min. tak přes 7 min.). Slyším tam vlivy Masterplan (samozřejmě - skladatel Kusch a zpěvák s hlasem téměř jako Jorn Lande), Beyond Twilight a Evergrey. Nejvíce se mi líbí Silent War, The End Of Days a Black Cloud (báječný začátek).
Uli Kusch nám opustil Masterplan a založil si svůj vlastní ... ehm, Masterplan. Až na trochu více té "progresivity" a mírnému příklonu k hardrocku jsou si s (Grapowovým) Masterplanem "jako vejce vejci." A to včetně vokálů. Má to smysl? Jasně že má! Je to dvakrát více dobré muziky. :-) Zpočátku se mi to album moc nelíbilo, nicméně pak jsem se přistihl, že už to poslouchám podvacáté a pokaždé se mi to líbí víc a víc…
-bez slovního hodnocení-
Album je ok. Su tam dobre skladby. Ci uz New Protection alebo Prince of darkness....je to skratka mix Masterplanu a Beautiful sinu. Tiez je tam trosku pocut aj Beyond Twilight hlavne v Break the Chain. K tomuto albumu mam vlastne iba jednu vyhradu a to je ukradnuta nosna melodia s Avantasii-Reach out....v skladbe A smile from heavens eye-toto si mohli chlapci odpustit. Az velmi to bije do mojich usi.....inac ok.
Pročpak takové odsouzení ? Vždyť v současné produkci power metalu slušná práce s neuječeným zpěvákem. A písničky jako Endless nebo End Of Your Days jsou velmi zajímavé, stejně jako začátek alba. Akorát to zní hodně jako Masterplan. A to pro mě neznamená nic špatného.
Nuda nuda, šeď šeď. Uli už bohužel vyčichnul, stejně jako Grapow před pár lety
Na pomery sucasneho speedu nadpriemerne album. Neprinasa nic nove, nie je trvanlive ale tak na prve 3-4 posluchy zabavi.
Toto je sranda. Cim dalej tym menej hudby ma dokaze zaujat, ale Ride the Sky sa to podarilo. Sice kebyze tam nespieva Bjorn, tak asi o nich ani nezakopnem ale predsa len v dnesnej zaplave HPS kapiel ako cez kopirak mi Ride the Sky prisli vcelku zaujimavi a "jedinecni". Masterplan velmi nepoznam ale co som pocul, tak sa mi to absolutne nepodobalo. A este song King of darkness je jeden z najsilenjsich ake sa mi v poslednej dobe dostali do usi. Ten je za 10/10
klise jak swina. keby tam nebol ten skvely spevak tak im odopriem aj zo dva body.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.