OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
veeeelmi pocuvatelny album IE.ale holt na Burnt Offerings,SWTWC a The Night Of The Stormrider nema. uz teraz sa desim toho druheho dielu.ak jon vycerpal tie najlepsie napady tu tak co bude na druhom disku..ach jaj
Jednoduše a přesněji řečeno...MAtík Barlow chybí po všech stánkách.Jeho melancholické zpěvové linky, drsnost vokálního přednesu a nezapomenutelné baladické procítění...v současné muzice není na čem moc co stavět...kvílení imitátora RIpera je obdivuhodné,leč neposlouchatelné..
2Morbo: tak to je přesné - IE mě dostali plackou Burnt Offerings a podle mě jejich nejlepším albem Something Wicked... Glorious Burden jsem poslechl jednou, dvakrát, třikrát a nechápal jsem. Napsals vlastně všechno, takže není co dál dodat.
ICED EARTH tímhle albem potvrdili, že jsou definitivně po smrti. Už Hororová Show byla až překvapivě nudná a nevýrazná, ale to s čim se vytasili na Gorious Burden do dneška nedokážu pochopit. Schaffer jakoby najednou nebyl schopnej vymyslet ANI JEDEN zajímavej kytarovej motiv za celý album a jen hobluje. Buďto v šestnáctkách nebo klasický kobily. Krása. :( Do toho všeho Ripper, kterej místo toho, aby zkusil vymyslet nějakou zpěvovou linku, tak řve, případně ječí a místo refrénu jen štěká název skladby. Totální tragédie. A novinkový album jde v tomhle trendu ještě mnohem dál. Hudba se potácí mezi skladbami, které můžou jakž takž posloužit jako naprostosto rutinně-hevíkový podkres pod nenáročnou činnost (Ten Thousand Strong) po naprosto plytké NICovky, u kterých se jen a pouze klížej výčka (Something Wicked pt. 1). Jinými slovy: to, co se dá poslouchat, už tu bylo milionkrát a je to naprosto nenápadný hevík. A eště ke všemu toho, co se dá poslouchat fakt moc neni. A do toho všeho název alba, kterej jen vo to víc evokuje nostalgii a vzpomínání na časy, kdy bylo skvěle. Je téměř nemožný album poslouchat dýl než 15 minut a vydržet nutkání si pustit původní Wicked a říct si: "Sakra........Co se to s nima stalo???"
-bez slovního hodnocení-
Este to vidim u mna na viacnasobne pocuvanie, ale ved ... preco nie? :)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.