Morbo
8 / 10
Nevim, jestli to King dělá úmyslně, ale od "The Graveyard" včetně platí naprosto přesně a bez vyjímky následující pravidelnost sudých a lichých alb:
Lichá alba: The Graveyard, House Of God, The Pupper Master
Sudá alba: Voodoo, Abigail II The Revenge, Give Me Your Soul Please
Každé liché album je kolekce hitovek, totálních šlágrů, které se okamžitě zaryjí do paměti a zůstanou tam. Každé sudé album je poněkud zvláštní, jednotlivé písně splývají, refrény nejsou výrazné, hitovka veškerá žádná, album působí spíš jako jedna dlouhá píseň s krátkými pauzami.
Tohle album přesně pokračuje v té nepřístupnosti a nekonkrétnosti ve stylu Voodoo (jo, na Voodoo bylo pár hitovek, ale byly fakt v menšině) a Abigail II. S těmito alby je to těžké. Hrozně dlouho člověku připadají jako nezajímavá Kingovská rutina, až se nakonec karta obrátí a hitovkové album se oposlouchá a nekonkrétní album přetrvá a člověk ho stále poslouchá. Puppet Mastera už mám dávno oposlouchaného k zblití (ač jsem ho v době vydání miloval) a tohle album je v tuhle chvíli u mě ve fázi rozpačitosti, ale očekávám, že časem ho začnu mít rád a zařadí se do kategorie sudých alb, která stále občas poslouchám. Nepochybuji o tom, proto pudu se známkou rovnou trochu vejš. :)