THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Tady není co řešit.
-bez slovního hodnocení-
The Scarred People 3/10 Amanethes 5/10 Prey 7/10 Judas Christ 7/10 Skeleton Skeletron 7/10 A Deeper Kind Of Slumber 10/10 Wildhoney 10/10 Clouds 9/10 The Astral Sleep 8/10 Sumerian Cry 5/10
no comment
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Absolutní dokonalost.
-bez slovního hodnocení-
Co se tu chce rozebírat? Nad čím se tu chce diskutovat? Opus Magnum!!!
Kolekce příjemných a i v dnešní době poměrně neotřele znějících songů, ale pro mě lepší spíš jako kulisa, při soustředěném poslechu to celkem nudí. Zajímavé je, že ačkoliv song Gaia mě z alba přílíš neoslovuje, tak jeho živá prezentace (MoR 2009 tuším) mě doslova posadila na prdel, jeden z nejlepších koncertních zážitků vůbec.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
nádhera
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.