Morbo
5 / 10
Typický HELLOWEEN s tím jejich typickou umělohmotnou sterilní zvukovou koulí. Bicí z plastových kbylíčků, kytary z cukrové vaty, zpěv pekně zachumlaný hluboko v růžových peřinkách (aby nedejbože nedodal celkovému výrazu nějaký konkrétní ráz), vše se tak nějak pomalu kutálí bez vyvolávání jakéhokoliv dojmu. Veškerý pokus o melodii je okamžitě strestán a zabalen do těch nekonečných umělohmotných vrstev jakéhosi helloweenského čehosi. Prostě klasický HELLOWEEN. Nechápu, jak se může skupince několika lidí podařit znít takhle uměle na uplně každém albu. Kdyby to byly všechno computery, nemohlo by to znít víc uměle.
Ale poslouchat se to dá (až na pár vyjímek).
Úvodní píseň ujde a kdyby to nebylo tak umělé, možná by to i fungovalo. Dvojka se ohlíží za Keeperovskou Legrací a alespoň vyvolá úsměv na tváři.
Potom několik typických helloweenských písní, které asi mají být hitové.
Ze spánku probudí až extrémně netypická a extrémně vydařená věc "The Bells Of The Seven Hells" - skutečně nečekaná záležitost. Tleskám.
Zbytek alba se zase vleče v typickém Helloweenském cosi, co nenadchne, ale nijak zvlášť neurazí. Tedy až na mega-odpornost "I.M.E.".
Album na maximálně pět použití (ovšem hlavně ne soustředěných). Pak odkopnout. Inu HELLOWEEN - taková naše metalová štětka.