THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
praveke zaciatky PL moc nemusim, dalsie albumy (az dodnes) su ovela zaujimavejsie... zanrovy milnik, to bez debaty, ale v sucasnosti uz bezpredmetne...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
"Gothic" je prvý album Paradise Lost ktorý som počul a zároveň aj jeden z ich najlepších. Po pre mňa dosť nudnom, nevýraznom a takmer podpriemernom debute už hneď na svojej dvojke dokázala kapela vygumovať viaceré nedostatky a predložiť materiál ktorý ju dostal medzi elitu vtedy vznikajúceho death/doomu. Na tomto albume sa zrodil charakteristický zvuk gitary Grega Mackintosha, tok pomalých melódií idúcich z jeho nástroja napĺňa nádherné skladby ako Gothic, Shattered, Eternal, Rapture, The Painless, nechýbajú aj svižnejšie kúsky ako Dead Emotion a inštumentálka Angel Tears; Nickov hrubozrný growling ide ešte v medziach debutu, kde by v tej dobe len ťažko niekto uveril ako bude spievať o niekoľko rokov. K výbornej gitarovej práci a atmosfére patria aj pekné orchestrálne vsuvky a ženský spev Sarah, ktorý ozdobí dve piesne, a to hymnu Gothic a The Painless. Zvuk je síce dosť surový, ale k nálade albumu sa hodí. Myslím, že "Gothic" mal byť ten pravý debut Paradise Lost, ktorý je z ranej tvorby kapiel PL, MDB a Anathema jednoznačne najlepší.
Hoci mám trojicu kapiel PL, MDB a Anathema v obľube, ich rané drevné death/doom začiatky má nikdy úplne nebrali.
-bez slovního hodnocení-
Monumentální album. Skvěle brutální a plazivá hudba. Takto se zrodila legenda všech legend. Zhudebněná deprese a zmar.
Album vo svojej dobe nesmierne revolučné, ktoré svetu predstavilo nový štýl zvaný gothic doom/death metal a ako mílniku v danom žánri mu navždy patrí čestné miesto v metalovej sieni slávy.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
nostalgie, vzpominky ....
Dřevnost
-bez slovního hodnocení-
Parádny album, ktorý ma svojho času veľmi milo prekvapil, ba nebojím sa povedať, že šokoval... Čo bolo na debute "Lost paradise" len mierne naznačené (myslím, že v tých časoch sa ničím výnimočným nevyznačoval od svojich súčasníkov), to na albume "Gothic" dosahovalo dokonalosť... Od oveľa lepšieho (i keď stále dostatočne surového) zvuku, cez Mackintoshove nádherne melodické vyhrávky až po skvelo zložené songy (veci ako "Shattered", úvodná "Gothic" či "Eternal", ale aj svižnejšia "Rapture" či nasekaná "Failing forever" sa právom môžu zaradiť do pokladnice žánru)... A keď sa po tom všetkom, takmer pred koncom, ozve ešte ženský hlások Sarah (podobne ako v úvodnej skladbe), aby celkovo skvelý dojem a nadšenie zavŕšilo záverečné outro "Desolate"... Aj takmer po 20-tich rokoch je toto dielo stále skvelé a v rámci tvorby Paradise Lost, ale aj doom metalového žánru neopakovateľné...
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.