MoRt8
9 / 10
Skvělá deska, syrová jako flákota hovězího. Totálně neučesaný mastnou špínou obalený zvuk působí dojmem, jakobyste byli s kapelou právě ve zkušebně (zaplivaném smradlavém suterénu plném švábů). Neurvalé drhnutí a kvičení jako kompenzace akutní potřeby něco pořádně roztřískat. Od podlahy podlazené kytarové duo, divně nazvučená Fieldyho basa, která teprve hledala svou pravou tvář, kopáky jako zboostrované stříhání nůžek na mrtvý plot, popelnicemi nasáklé škopky (dle mého už David později nikdy nepřekonal svůj neposedný výkon právě z debutu) a nad tím vším jako stahující se mračna verbální neurotická psychóza depresemi kopaného vysmažence, kterému právě skončila noční šichta v márnici. Deska, která se stala klasikou dříve, než si to kdo uvědomil. Jedna z mála desek, jež je sama o sobě definicí určité doby.