THE GENOTYPE - ONEIRONAUTS
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bez špetky reálnosti jo :/ co to plácáš, ze všech filmů má právě tenhle aspektu reálnosti přehršel a to z toho důvodu, že se nesnaží diváka zaujmout nějakým poutavým příběhem, akčností, že se něco jakože děje. Ne, je to pouze další z milionu příběhů kolem nás. A to je na něm tak krásný. Je obyčejný. Je až velmi podivuhodné jak málo existuje podobných filmů - obyčejných a je dobře, že existují i tvůrci, kteří umí ve své obyčejnosti zaujmout.
-bez slovního hodnocení-
Díky ignorantství mému vlastnímu jsem na to koukal s tim, že jsem vůbec netušil, co je to zač a vůbec jsem netušil, že je kolem toho nějakej hype a dokonce jsem ani netušil, že je to komorní hudební love story, takže jsem si mohl zážitek plně užít. :) Komornost, laskavost a lidskost filmu byla vynikající, líčení vztahu vydařené, závěr trošku nesmyslný, hudební složka fajn i když stačilo by jí méně (příjemná hudba, ale až TOLIK pozornosti si nezaslouží), líčení kapely a její cesty naprostá krávovina bez špetky reálnosti. Takže asi tak.
-bez slovního hodnocení-
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.
Jak může znít doom metal s blízkovýchodními vlivy, když se urve ze řetězů a nabere na rychlosti a progresi, to ukazuje v Londýně sídlící parta kolem výrazné zpěvačky Niny Saeidi. Tahle hudba nakopává zadele.
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.
Jeden z nejvíce obskurních rituálů roku 2024. Lidé (?) okolo IMPETUOUS RITUAL / GRAVE UPHEAVAL vyrukovali s neotesaným black/death metalovým manifestem. Divokost, chaotičnost, ale zároveň i slušný skladatelský skill. Hudba dle mého gusta. Více za týden.
Timothée Chalamet sa vraj na place nechal oslovovať Bob; naučil sa hrať na gitaru a spievať ako Dylan. Film, pokrývajúci roky 1961-65, stojí na hereckom a hudobnom výkone hlavných hviezd (a na skvele zapracovaných piesňach). Inak sa do hĺbky príliš nejde.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.