OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Moc příjemná deska, rozvláčná nikým nerušená procházka vzpomínkami z jiného světa. Tu si pošlu žabku po rybníce, tu se na chvíli v zamyšlení posadím u vzrostlého dubu a pak se stéblem v ústech lehnu do trávy a pomalu usnu. Tohle bude opravdu ideální doprovod k usínání (v tom nejlepším slova smyslu).
-bez slovního hodnocení-
lol barevné? jeden riff rozplzlej na hodinu hracího času? :))) Navíc až příliš mému uchu nelibá podobnost s Agalloch. Ale kolem a kolem ano dobré album.
-bez slovního hodnocení-
Chutná sladce...příjemně sladce. :)
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Poslední song už sice začíná téměř zavánět "keltskou" newage mrdkou, ale všechno, co se děje předtím, je skvělé. Alcest si zatím na téhle řadovce oproti debutním nahrávkám jakoby prohodili místo s Amesoeurs a posunuli bm zvuk do typickych shoegaze kytarovek. Úplně nejlepší je bez jakého ostychu: je to úplně slaďoučké, příjemné a přitom nesporně s dotykem bm. Konečně někdo takového udělal naplno a s vkusem. Ostatně o příbuznosti těchto dvou stylů aspoň v oblasti slabosti pro rozmlžený zvuk netřeba pochybovat :)
Krásná barevná hudba, která na mě působí svěže a velmi pozitivně. A co je ještě lepší, teměř vůbec se neoposlouchává.
Jistě velmi zajímavé, avšak ještě jsem tomu nejspíš nepřišel uplně na chuť
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.