OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak nevim nevim, na mě je to moc rekapitulační... Navíc ty krátký intra sou uplně, ale uplně na hovno. Zvedám na 9...
Tak Dillinger nesklamal ani nějak nepřekvapil ale na koncert jedu určitě....nevim ale nejak mi něco připomina Faith no More ..tak super nééé
docela sklamání - 7/10 6.2. 2008 -11/10 Nevim jak jsem tohle mohl napsat - takhle to dopadne, když se nahrávce nevěnuje dostatek času a konkrétně u Dillinger to platí dvojnásob. Asi jsem čekal něco jako Miss Machine, ale ono přišlo něco uplně jiného - nového, ale stejně kvalitního, tak mi trvalo trošku déle než jsem to vstřebal:-) Poučení pro příště: nové album Dillingerů=min. 10 poslechů, pak teprve objevíte kouzlo alba.
Fajn vec.. kurát ma zarazila tá krátka stopáž.. Cestou do školy som to prepočul hneď dva krát :)
Výborná deska ale přeci jen souhlasim a Miss Machine o chloupek vede!
Obavam se, ze TDEP se pro me posunuji do sveta hudebni abstrakce, pac nedokazu pochopit ani vycitit, o co jim jde.. Presto: provedene je to prasacky.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Rozhodne dobre na udrzeni pozornosti;) Zajimava vec
Ou Máj Gát, miluju tu desku od prvního poslechu! DEP mě absolutně překvapili a trefili se mi do vkusu a nálady tak dokonale, že nechápu, jak se jim to povedlo:-) Vstup melodiky na scénu v Miss Machine jsem kvitoval s povděkem a na Ire Woks se DEP v tomto oboru posunuli o pěkný kus k dokonalosti. Že někomu ruší poslech ony "experimenty" a elektronika? Jen houšť, pánové! DEP nejsou pitomci a moc dobře vědí, že je nejvyšší čas s tou mathcorovou károu někam pohnout. Ire Works je pro kapelu (posluchače) obrovským příslibem do budoucna a já jsem si konečně jist, že DEP tu budou i v době, kdy už nikdo o nějakém mathcoru nebude mít ani páru, protože žádná pitomá škatulka nemůže tenhle živel nikterak spoutat nebo omezit v rozletu. Nechci se rouhat, ale ty typicky mathcorové výplachy vlastně jakoby působily zbytečně konvenčně a byli pouze jakousi styčnou plochou mezi minulostí a budoucností kapely, která letos vydala svoji jednoznačně nejlepší desku dosavadní kariéry. Letos mě DEP dostali na všech frontách a metách a já si koušu nehty napětím jáká bude příští kapitola tohohle dobrodružství. To čekání na nové album tentokrát asi nepřežiju ve zdraví. Jásám, tleskám, klaním se..... Neposerte si to, pánové! Našlápnuto máte fantasticky.
Pol bodík strhnem za tie experimentálne skladby. Cez ne sa fakt neviem preniesť. V ostatných skladbách je cítiť istý posun. Technicky, inštrumentálne a skladateľsky opäť ultra nadštandard, posun k väčšej melodičnosti a "chytľavosti" chválim. Najlepšie skladby sú podľa mňa prvé tri, 82588 a Party Smasher.
no vobec ma to neprekvapilo pretoze som cakal od tohto albumu aj to co som dostal. tDEP sice nepatria medzi moje oblubene uderky ale hraju poriadnu hudbu s vysokou instrumentalnou kvalitou .. len ten spev :D len ten spev mi vadi. Musim si to sice viac napocuvat ale som si isty ze tymto albumom sa chlapci vobec nemusia hanbit pred ostatnymi mathovymi maniakmi.
Kvalitka
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.