OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
trošku me to nudilo, spoustu vaty, nekdy zbytecne zpevy, i kdyz treba prvni duet Deppa a Rickmana je skvely, konec vse trochu napravil, ale jinak 70%
slušné aj keď má aj lepšie filmy
Vcelku souhlasím s recenzí. Jen bych ještě vypíchnul výborný (pro mě) výkon Alana Rickmana, který byl asi lepší Johnyho Deppa. Helen Bonham Carter byla rovněž skvělá. Musím však srazit bodové hodnocení za hudbu, která mě tentokrát (až na pár momentů) vůbec nechytla. Jinak se jednalo tradičně o vizuální (a nejen vizuální) orgie :)) Mimochodem Depp mně svým zjevem v tomto filmu připomínal Christophera Walkena. Ještě bych filmu vytknul nedokončení dějové linie Johanny a Anthonnyho, přestože se jednalo o vedlejší postavy.
strasna muka....asi 5krat som pri tom zaspal
Od Tima Burtona jsem čekal opět něco skvělého, vybočujícího z řady, jak je u něj zvykem. Ale tohle? Scénář má hodně hluchých míst a místy jsem se nudil (u filmu Tima Burtona!). Nebýt Deppa, nešlo by hodnocení nad 5.
Tak se musím přiznat, že jsem byl těžce zklamán. Problém není v hudební složce filmu, i když je fakt, že pár písní bych tam raději neslyšel, neviděl. Z linie Johana a námořník jsem by znechucen představitelem J.C. Bowerem. Předvídatelné to bylo v některých momentech neúnosně, to co se mi líbilo byl výkon Deppa, Heleny Carterové a obou záporáků plus výstup Cohena, jinak to na mě vůbec nezapůsobilo a nudil jsem se přímo příšerně. Jestli se dá ještě neco chválit je to vizuální stránka filmu a kostýmy.
-bez slovního hodnocení-
Pred par hodinami som sa vratil z kina a mozem povedat ze sa to v pohode dalo, suhlas s recenziu aj vacsinou nazorov. Viac slabsich momentov, nie celkom presvedcive, atd. ale ako celok pomerne zaujimave.
Vpohodě
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Mám rád skôr iné burtonovky ako nožnicovoruký edward alebo sleepy hollow , ale toto tiež ušlo ..
Karlík a továrna na čokoládu byla celkem slabota, tohle je o dost lepší, ale něco tomu stejně ještě chybí. Písničky by mohly být taky výraznější, žádná melodie mi v hlavě nezůstala, ale pořád je to Tim Burton a ten chlápek ví jak na mě...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.