THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Moc mě to nebere.Připadá mi to takové nevýrazné,není se čeho chytit.Možná tak jedna nebo dvě skladby mají chytlavý rif,ale to je asi tak všechno.
S Belladonou nejslabší album.Ne že by bylo nějak úplně slabé, ale spíš nevýrazné.
peckaaaaaaaaa...
-bez slovního hodnocení-
Belladonův zpěv mi ve většině sladeb připomíná běh na 3000 m občas nějaká ta překážka,jindy píchnutí pod žebry,pak už abych to měl za sebou a tak se mi jeví celé album udýchané, roztrhané někdy až moc zbytečně uspěchané.Hudebně tak nějak stáleseopakujícítosamé nic moc.
-bez slovního hodnocení-
hoši přeháníte.. to se nemůže nechat tak vysoko todlecto hodnocení ! :o))))
Moj najoblubenejsi Anthrax. Hlavne Be all and all a neskutocna Finale.....pocuvam to stale dookola uz pomaly 20 rokov!!!
Najskor som bol dost sklamany ked som to pocul prvy krat.Ale dnes uz viem,ked sami povedali,ze to bola trochu unahlena doska.Clovece Strayi milo si ma prekvapil ,este ti to pise.:)
Nejlepší z tzv. "starých Anthrax" a moje nejoblíbenější album od nich, takže není co dodat!
Moje nejoblíbenější album od Anthrax.
Prekrasna recenzia ktora poctila tento album ma privadza k tomu ze tomuto albumu ktory si hned polozim do prehravaca nemozem dat menej ako 10 bodov. Som velmi rad ze tato kapela je stale nazive aj ked v 21.storoci sa to u nich albumami prilis nehemzi, takze mi neostava a myslim ani ostatnym fanusikom pustit si nieco z predchadzajucej tvorby. Stay thrash
Klasika
Nejslabší Anthrax (když nebudu počítat příšerný debut). Minimálně s Belladonou. Nikdy mne nebavilo.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.