Girg
8 / 10
V diskusích tady zaznělo něco o „samozvaných recenzentech“, a taky že kdo nic netvoří, má mlčet a poslouchat. Což jsou samozřejmě děsný pindy.
Ale pravdou je, že obě recenze (pro přesnost: jedna recenze a jeden redakční názor) jsou tentokrát velmi nespravedlivé. Ono nejde ani tak o to, co člověk napíše; tedy o to jde v první řadě, ale mimo jiné je i důležité, JAK to napíše, a ač se mi to teď nechce dohledávat, věty typu „další legenda vkleče prosí o odpuštění“ na těchto stránkách v různých variacích a v různých textech nejsou poprvé. Je to taková omšelá ozvěna.
Ufff!, přitom tohle ale vůbec žádný malér není! Nepochybně deska míří někam k "Black In Mind" nebo "Trapped!", nebo ještě spíš stojí po boku "Reflections Of A Shadow". A snad kvalit těchto alb docela nedosahuje, možná; ano, to může být pravda. Jenže takový uragán, jako na albu "Black In Mind", jsme přeci nemohli očekávat. Naopak, vidět (slyšet) je ale dobře, že pánům je dávno přes 40, hodnoty mají srovnané, a z alba jsou cítit klid, pohoda, vážně, - a jestli tohle je melodicky vydojené, no… Nakonec jediná věc, která vadí tady u nás, v Satalicích, je, že poslouchám retro jak vrata, no ale vadí mi to tolik? Nemělo to být právě takové? (Krom toho: není retro jako retro. Porovnejme tohle a "Váhu světa“ od Metal Church!)
A konečně! Když si porovnám bodování autora recenze s tím, co hodil k minulému albu, jsem na rozpacích. Problém recenzentů je nejspíš v koncepční rovině. Protože nehodnotí album jako takové, jen své zklamání, že nedostali něco jiného. Třeba symfonickou část "Speak Of The Dead“, třeba něco jako "Ghosts" nebo "XIII". Nic proti tomu, je to věc názoru a osobního vkusu, názory a osobní vkus máme každý, ale nemělo by nám to sebrat patřičný nadhled.
Protože se sedmi body, které si myslím téhle desce patří, je to pořád nejpříjemnější - a nejlepší - album Rage od dob Unity. Jen ještě než tu sedmičku klepnu, znovu si ty recenze přečtu, a bodovat budu až potom.