PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už som sa zmieril so zášťou redakcie Metalopolisu voči nemeckému powermetalu, tak ma recka vôbec neprekvapila, rovnako ako fakt, že nový RAGE je výborný album. Chlapci vsadili na kvalitu pred kvantitou, všetkých 10 songov je super. Peavey opäť dokazuje, že RAGE majú patent na heavy+melodic ako žiadna iná kapela, krásnym dôkazom je napr. refrén Mouth of Greed. A hovoriť o bonusovom DVDčku je asi zbytočné, kto videl, chápavo pokýve hlavou. Oproti Full Moon in St. Petersburg je to o milión percent lepšie, vynikajúci zvuk, mladý energický orchester (tá cica, čo si pri Innocent pospevuje nemá chybu) a skvelý výkon všetkých zúčastnených, škoda len, že set mali naordinovaný na biely deň... RAGE opäť nesklamali a nikdy ani nesklamú. BUY IT !!!!!
Proti prvým 4-om pesničkám nemám skoro nič. Keby cd pokračovalo tak ako začalo , bolo by to jedno z tých lepších od Rage. Po viacerých vypočutiach som si tiež aj začal uvedomovať , že skupina nejako aj stráca tú silu charakteristickú pre ich staršie albumy. Pri prvých počutiach sa mi to celkom páčilo , ale teraz už pravdupovediac nemám žiadny dôvod pustiť si toto cd zas. Ale určite nadpriemer.
V diskusích tady zaznělo něco o „samozvaných recenzentech“, a taky že kdo nic netvoří, má mlčet a poslouchat. Což jsou samozřejmě děsný pindy. Ale pravdou je, že obě recenze (pro přesnost: jedna recenze a jeden redakční názor) jsou tentokrát velmi nespravedlivé. Ono nejde ani tak o to, co člověk napíše; tedy o to jde v první řadě, ale mimo jiné je i důležité, JAK to napíše, a ač se mi to teď nechce dohledávat, věty typu „další legenda vkleče prosí o odpuštění“ na těchto stránkách v různých variacích a v různých textech nejsou poprvé. Je to taková omšelá ozvěna. Ufff!, přitom tohle ale vůbec žádný malér není! Nepochybně deska míří někam k "Black In Mind" nebo "Trapped!", nebo ještě spíš stojí po boku "Reflections Of A Shadow". A snad kvalit těchto alb docela nedosahuje, možná; ano, to může být pravda. Jenže takový uragán, jako na albu "Black In Mind", jsme přeci nemohli očekávat. Naopak, vidět (slyšet) je ale dobře, že pánům je dávno přes 40, hodnoty mají srovnané, a z alba jsou cítit klid, pohoda, vážně, - a jestli tohle je melodicky vydojené, no… Nakonec jediná věc, která vadí tady u nás, v Satalicích, je, že poslouchám retro jak vrata, no ale vadí mi to tolik? Nemělo to být právě takové? (Krom toho: není retro jako retro. Porovnejme tohle a "Váhu světa“ od Metal Church!) A konečně! Když si porovnám bodování autora recenze s tím, co hodil k minulému albu, jsem na rozpacích. Problém recenzentů je nejspíš v koncepční rovině. Protože nehodnotí album jako takové, jen své zklamání, že nedostali něco jiného. Třeba symfonickou část "Speak Of The Dead“, třeba něco jako "Ghosts" nebo "XIII". Nic proti tomu, je to věc názoru a osobního vkusu, názory a osobní vkus máme každý, ale nemělo by nám to sebrat patřičný nadhled. Protože se sedmi body, které si myslím téhle desce patří, je to pořád nejpříjemnější - a nejlepší - album Rage od dob Unity. Jen ještě než tu sedmičku klepnu, znovu si ty recenze přečtu, a bodovat budu až potom.
I když vím, že alba jako "Trapped!", "Missing Link" nebo "Black In Mind" už Rage nikdy nenatočí a nepřekonají, tak mě tohle album potěšilo. Předchozí deska se mi totiž hodně rychle oposlouchala a ani od této jsem nečekal nic větoborného. Takže pokud to shrnu: pokus o hudební návrat do první poloviny 90. let, který rozhodně neurazí.
Dobré album, které se moc hezky poslouchá.... Nic víc netřeba dodávat
je mi luto ze nevidite krasu tohto albumu :) je to vazne pecka :)
Novinka je přímočará v duchu alb Trapped! či Missing Link a zároveň navazuje na skvělé Unity a Soundchaser. Přestože to není nijak složitá hudba, tak své kouzlo může nezaujatému posluchači odkrýt až po mnoha posleších. Alespoň u mne to tak je. Album poslouchám asi potřicáté a líbí se mi čím dál víc! Carved In Stone je našlapané energií, skladby jsou silné, nic nechybí ani nepřečnívá. Missing Link nebo Trapped! sice ani tentokrát Rage nepřekonali, ale v sestavě se Smolskim je to jejich nejlepší deska. Nejlepší skladby: Carved In Stone, Open My Grave, Long Hard Road, Without You, Lord Of The Flies
-bez slovního hodnocení-
celkově tak za pět, ale za totální pecku Lord of the Flies dva extra body
Mě se tohle prostě líbí..
Kdybych měl tohle album hodnotit z hlediska vývoje - progrese, musel bych jít se známkou hodně dolů. Ano, tohle tu už bylo a ne jednou (a líp). Jenže z nějakého podivného důvodu mi tato věc u této kapely nevadí a i když se jim tato deska do zlatého fondu nezapíše a spíš dám přednost jiným, osvědčeným podobně laděným deskám ("Black in Mind", "Soundchaser", "Trapped" nebo mé milované "Unity") nebo těm, které vznikly za doprovodu orchestru, tak i "Carved in Stone" si s chutí proženu hlavou jednou na čas a budu se snažit tvářit, že je to NOVÁ deska Rage.
-bez slovního hodnocení-
Album je celkom dobry. Po 4 vybornych albumoch musel prist slabsi pocin...
-bez slovního hodnocení-
Musím zásadně nesouhlasit s recenzí. Speak Of The Dead se mi v odstupu jeví jako nejslabší deska Rage posledních deseti let, spíše ji beru jako orchestrální miniep, protože ostatní songy až na čestné vyjímky, jsou tam děsně průtokové. Od této desky jsem nečekal nic světoborného, spíše jsem se obával, jestli to nepůjde v duchu oněch čistě metalových songů z předchozí desky. Naštěstí se tak nestalo. Celé album Carved In Stone jsem si poslechl za měsíc s velkou chutí mnohokrát. Songy jsou jednoduché, ale fungují! Smolskiho sóla jsou skvělá, Hilgers je za bicími výborný, zvuk alba je tradičně na vysoké úrovni. Celé album má chytlavost a energii Unity. Moc se těším na živé vystoupení.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.