MoRt8
9,5 / 10
Sylvester Stallone se na stará kolena rozhodl vyslat na plátna kin oba své nejslavnější hrdiny. Po milém, rekapitulačním a vzpomínkovém Rockym došlo tedy i na Johna Ramba. Když byl v akci posledně, pomáhal „udatnému afghánskému lidu“, momentálně je hodně vidět na nepokoje v Barmě a co čert nechtěl, Rambo je odtud co by svým „rambonožem“ dohodil. Po nezbytném úvodu, ve kterém je potřeba Ramba do akce „uvrtat“ a po stejně nezbytném „Rambo, potřebujeme vaši pomoc“ přemlouvání, vydává se nezadržitelně do akce na záchranu humanitárních dobrovolníků (do čeho se chlap nenamočí kvůli trojkám a blonďaté hřívě). A v ten moment to začne a skončí to až při závěrečných titulcích. Stallone rozpoutává v Barmě skutečné peklo a dává zcela nový rozměr termínu „bourání masa.“ V dnešní éře PG-13 kinematografie Stallone vysoko vztyčuje prostředník a přívádí k životu prachsprostý primitivně přímočarý animální masakr a naopak ke smrti přivádí takřka každou postavu, která se v jeho filmu objevuje. Tady se ale skutečně neumírá v úsměvných piruetách, tohle je až obsesivní demolice lidských těl, která se, více či méně, mění v hromadu slizkého krvavého sajrajtu – to podle použité zbraně (rozuměj munice). Hlavy se stínají jako hrdla šampusek a ohryzky trhají jako zralá jablka. To vše s takovou poctivostí a takovým zanícením, jakoby se měl zbortit vesmír. A když je po všem, rolují titulky a náš hrdina se vrací na rodnou hroudu za svým otcem (i za to můžou ty trojky a ta hříva). Kruh se krásně uzavírá (a je možná škoda, že chce Stallone probouzet Ramba ještě nejméně jednou). Každému, kdo kdy vyřkl, že svalnatým a osamělým „osmdesátkovým“ gerojům, kosícím tisícihlavé hordy nepřátel, dávno odzvonilo, posílá Stallone s pořádným nápřahem lepáka přes celou hubu. Zároveň si ale na nic nehraje a nesnaží se nijak maskovat fakt, že John Rambo je béčková akční rubačka. Ta nejlepší béčková akční rubačka, kterou jsem viděl v horizontu X let. Comeback s obrovskejma koulema.