NIGHTWISH - Yesterwynde
Z nových, doteraz nepočutých kúskov ma na prvé počutie baví asi iba "Children Of´Ata. Celé je to nejaké rozťahané a bez energie. Toto nie sú NIGHTWISH, akých mám rád.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sugestívna vízia planéty, ktorá s naším svetom nemá v podstate spoločné nič. "Svet pred" je nenávratne preč, mizne a zmizne s posledným človekom - otcom. Svet syna je svetom bez minulosti a rovnako i bez budúcnosti, - miesto neplynúcej prítomnosti. Spôsob uchopenia považujem za veľmi vydarený - smrť minulého je vyjadrená nie len stavom krajiny ale aj , a to možno ešte pôsobivejšie, postupnou degradáciou jazyka. Podporené tým, že syn "posledného človeka" je v konečnom dôsledku od istého okamihu v knihe zobrazený ako ten, kto je tu doma.
Moje první setkání s McCarthym, paráda.
-bez slovního hodnocení-
Zdalo se mi to jako nacrt nejake uvahy, ktera musela za kazdou cenu byt co nejtemnejsi. Nevim, mam za to, ze nektere klasicke sci-fi ci new weird veci pojednavaji o stejnych vecech a mozna lip (akorat netolerantni ctenar necht si odmysli ty "hloupe fantaskni veci"). Anebo je je to mozna tim, ze od knih tohoto razeni z nejakeho duvodu ocekavam i nejaky pribeh, ne "jenom" obraz, at uz je sebepusobivejsi. Ani nabizejici se pripominka, ze "dyby se neco takovyho stalo, voe, tak takle nejak to opravdu bude, takze to je pribeh vo tom, ze kazdy dalsi krok je hrdinsky cin, voe" nezabira. Na mysli mi tane Malevil jako "epictejsi" alternativa. Anebo jsem v tom neco minul. 8-)
V celej rade postapokalyptickej literatury pocnuc Wyndhamovym Dnom Trifidov, pokracujux Mathesonovym Ja, Legenda a Neffovou Tmou konciac, má táto kniha výsadné miesto a nielen v nej. Na vypovedanie toho naozaj doleziteho nie su potrebne tisicky stran, staci malo.
-bez slovního hodnocení-
nebyt toho, ze je april, nazval by som Cestu knihou roku, mozno aj bude...
Z nových, doteraz nepočutých kúskov ma na prvé počutie baví asi iba "Children Of´Ata. Celé je to nejaké rozťahané a bez energie. Toto nie sú NIGHTWISH, akých mám rád.
Chutná jednohubka pro skalní příznivce. FATHER BEFOULED už přes patnáct let zasahují tam, kde je třeba ukojit poptávku po tvorbě ranných INCANTATION. Příjemné EP, které akcentuje spíše jednodušší stránky kultovní „pillardovské“ éry americké legendy.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.