THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tímto albem nabrala M směr přímo do pr.... :(
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
album na ktorom som vyrastal ale teraz ho uz nepocuvam.napriek tomu...
Tezko pristupovat k teto nahravce nejak nezaujate... Byla jednou z prvnich, ktere jsem z tvrdsiho rocku slysel a dodnes ma urcite kouzlo. Kompozicni propracovanosti predchozich desek pro me nedosahuje, ale jedno ji uprit nelze: obrovsky hitovy potencial a vliv na scenu na dlouhou dobu. BTW Holier than Thou je dobra skladba
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
dobrá doska aj keď trochu slabšia ako predošlé albumy...ale skvelý nový rozmer skladieb.
Pre mna jeden z najlepsich metalovych albumov 90-tych rokov, hoci prave najlepsie songy na nom su balady The Unforgiven a Nothing Else Matters.
Hitovější, čitelnější a ve srovnání s předešlými dvěma deskami v mých očích nedosahuje takových kvalit, ale celkově se mi to velmi líbí.
-bez slovního hodnocení-
utrzkovite: neni co resit; dosavadni bilance co deska to zapich do hudebnich dejin se opet povedl; famozni "live" fluidum ktere metla sirila nebyla nahoda; ve svych 12 letech moje prvni metalica na originalni mc, trochu usmevne-booklet mne fakt nasral - za ty prachy : ) Dal bych deset, ale playlist bych vyskrtal asi tak: 1. Enter Sandman 2. Sad But True 3. The Unforgiven 4. Wherever I May Roam 5. Nothing Else Matters 6. Of Wolf And Man 7. The God That Failed
Posledni dobre album Metallicy. Co prislo po nem uz nekousu. Kdyby bylo "prorezano" o cca 15 minut, mohlo to byt za 10, takhle tam je moc te vaty...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.