THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Norther neni spatna kapela a urcite neni o moc horsi nez COB. Znam ale dost lepsich kapel...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
rovnaký prípad ako COB veľmi podpriemerné
Hodně poslouchatelná záležitost. COB už jsou někde jinde (nechci říkat kde :-)) , tak je fajn, že to někdo po nich převzal a jede stejně dobře (ne-li lépe) dál. Nejlepší skladby: Frozen Angel, To Hell, If You Go.
-bez slovního hodnocení-
mne sa to nepaci. Videl som ich aj nazivo a nic moc...
Musím se přiznat, že k Norther mám poněkud neobjektivní přístup, a proto hodnotím o něco lépe, než si asi zaslouží. Nové album je plné skvělých songů (Black Gold, We Rock, Frozen Angel, Always & Never, To Hell], ale na druhé straně taky obsahue dost, řekněme, přešlápnutí na místě (If You Go, Tell Me Why). Z obou zpěváků jednoznačně preferuji hrubý hlas Petteriho Lindroose než nevýrazný Kristiana Ranty. Z nového alba je patrná zatím nejvýraznější snaha o posun někam jinam - začalo to už na albu Death Unlimited (které mám asi nejmíň rád) - viz jiný zvuk kláves, větší barevnost a hutnost a krapet větší "komerčnosti".
Prijemne prekvapenie. Norther sa troska posunuli, a teraz kopiruju viac Dark Tranquility nez Children of Bodom, aspon v niektorych piesnach. Kazdopadne par skladieb je opravdu podarenych.
-bez slovního hodnocení-
Podobně jako u Engel: neuškodí, neurazí, hudební stránkou v paměti neutkví. Což není moc dobrá vizitka.
Pro mě vcelka příjemná "spotřební" hudba. A neposlouchá se to špatně.
-bez slovního hodnocení-
Z Children of Bodom revival se pomalu začíná měnit v Dark Tranquillity revival (minimálně v pár písních). To nemění nic na tom, že Norther vydali lepší desku než Dětičky Bontonu.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.