NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
pokec vid dikusia :)
-bez slovního hodnocení-
Tak jak mam rad starou metallicu tak mi prekvapive sedi i tato nova podoba, nahrala opet velmi silne album v dobe, ktera stala v oblasti heavy metalu dost za houby (a to nejen u me nejoblibenejsi skupiny iron maiden) jimz i tak prevalcovala konkurenci tak ze jim padla brada az do urovne rozkroku. Pro skalni fanousky inklinujici k trashove dekade je tato deska nepochybne jedno velke zklamani ale pro hudebni pozitkare dalsi neopakovatelny zazitek. U skladeb until it sleeps, 2 X 4, mama said nebo the outlaw torn vrnim blahem a troufam si rict ze stejne jako u master. Zatim tu nepadlo ani jendo slovo o coveru, ten ja radim za jeden z nejpovedenjsich co kdy spatril svetlo sveta k Load mi ta lava s redesignovanym logem proste tak nejak sedi jak hrnec na prdel ...
Králové Rocku jsou u mě Led Zeppelin - ještě pořád, v Metalu to bývávala Metallica do konce 80 tek, ale co v roce 1996 ? Hodně kapel mělo takovou nejistotu, hodně lidí mluvilo o tom jak styl je vyčerpán, mnoho tehdy význačných kapel nahrálo opravdu na ně nezvykle odlišná alba. Metallica vsadila na jistotu a snad poprvé se opakovala, navzdory Ulrichovým prohlášením na toto téma. 95 % muziky na desce mi nejvíc připomíná velmi povedené jamování.
Nepochybuji, že Metla byla na vrcholu svých (hlavně) hráčských schopností, ale za vše hovoří fakt, že již z této a ani žádné další placky mi v hlavě nezůstala a ani mě nijak zvlášť neoslovila žádná skladba :-( Nepopírám, že je to "promakané" album, ALE...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Na albu se nacházejí perfektní písně - "King Nothing", "The House Jack Built", "Until It Sleeps", "Hero Of The Day", pak jsou tu věci, které mohli být perfektní, ale jsou zbytečně natahované - "Bleeding Me", "The Outlaw Torn". Nacházejí se tu i další docela dobré kousky "Ain't My Bitch", a možná i další, kterým ale nemůžu přijít na jméno a věci, které jsou vyloženě otravné - "Poor Twisted Me", "Cure". Dávám tolik, protože si tuto desku vážím, i když byly i takové doby, že bych jí nadprůměr nestřelil :) Jinak naprostý souhlas s Vytekem.
Asi tento album mám z tvorby metallicy najradšej. Nebyť tej otrasnej úvodnej pesničky Ain´t My Bitch tak dám plný počet
jeden z dvoch najhorších alb metallicy. z tohto albumu mám rád jedine ain't my bitch (čo je celkom dobrý song na začiatok), potom ešte until it sleeps a a hero of the day. ako celok som počul album raz a nevedel som sa dočkať konca. fakt o kokote album. st. anger sa rozhodne viac vydaril ako toto a ešte horši reload
rozhodně neuznávám kritiku této desky, dle mého je lepší než černé album, skladby jako Until It Sleeps(s výtečným videoklipem), Bleeding Me, The Outlaw Tor či krásnou baladu Mama Said považuji za jedny nejlepších skladeb kapely vůbec, i když samozřejmě již v jiném rockovějším balením
hodně velká bída.
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.