OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Výborné! Nevermore i Soilwork (starší) mám moc rád a tady se to tak nějak dalo do kupy a výsledek je parádní muzika (samozřejmě se skvělým zpěvem).
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Velké zklamání. Příšerný kytarový pop. Rád bych svůj názor změnil, ale tohle je s dalšími poslechy horší a horší. Vrať se k Loomisovi Warrele, ten kvůli Tobě zcela zbytečně plýtval špičkovými riffy na své sólovce. Ovšem Loomisova sólovka je proti této sice perfektně udělané, ale těžce vychytralé srajdě, doslova balzám.
nieje to az take dobre ako NEVERMORE, ale ten spev ...uuu...to je proste klasa...gitary...nuz taky rock, sem tam nieco tvrdsie...celkovo podla mna vydareny album
Strasne dlouho jsem se k tomu prokousaval, pac prave manyra pane Danea mi docela dost vadi u Nevermore.. Nicmene jsem to tak nejak zapomnel v prehravaci, a svete div se, bavi! Znacna cas bodu pak jde do kapely. Disciplina, soustredeni na aranze, preciznost, chapani hranice za kterou se nemaji vydavat (prece jenom jde o solovku zpevaka, ze jo) a pritom vyuzivaji vsechny ostatni momenty.. Ba jo.
Velmi pekne a pohodove album. Osobne sa mi viac pacia pomalsie veci ako Brother, This old man, Your chosen misery. Tento album sa mi paci viac ako posledna studiovka od Nevermore. Naj skladba pre mna uvodna When we pray a uz spominana balada This old man.
Kvalitní power metal :-).
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Ale neni to tak zle ,vcelku vkusne ,jeho hlas mam rad.
Neurazí, občas nadchne. Ale nic, co by mě nějak vyloženě dostalo.
-bez slovního hodnocení-
Hodně pohodová muzika, pro mě pocitově hozená trochu do Nevermorovského období "Dead Heart...", takže velká spokojenost. A "Lucretia My Reflection" je luxusní cover...
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.