TEETH - The Will of Hate
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Štandard od kapely, ktorá mala na viac. Donekonečna to nebudem žrať ani im, a dúfam, že koncerty flákať nezačali. Pokiaľ nabudúce nekopnú do vrtule, takéto vysoké ohodnotenie majú odo mňa naposledy.
Já nevim ale vydali Kataklysm vůbec někdy dobrý album? Já vim že je to dobrá kapela ale ještě ani jednomu albu jsem nepřišel pořádně na chuť všechno je to takovej ten pruměršpatný to není ale zázrak taky ne.
Pokracovanie upadku
Zklamani? Ani, presne jak je uvedeno vyse, toci se uz delsi cas v tom samem. Doted to ovsem bylo dobre. Kdyz je tohle zase to same tak co tomu teda chybi? Tezko rict, ale je to proste nuda!
Já si neztěžuju, pěkně to vodsejpá a sou tam melodie. Když mám náladu na něco složitějšího, zvolím jinou skupinu, šmitec.
Album vydaný snad jen proto, aby se něco vydalo. Člověk si ho pustí a jakoby rozeznával dávno známé songy ze starších alb. Rozhodně zklamání.
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.