Morbo
5,5 / 10
Návrat mezi Justice a Black Album s u Metallicy již tradiční (zbytečnou snahou) naplnit CD co nejvíc po okraj.
Nutno přiznat, že úvod alba se kapele zatraceně povedl. Byla sice prazvláštní strategie postupně předem zveřejňovat ty nejslabší písně alba ("Cyanide", "The End Of The Line" a později "My Apocalypse" a "The Day That Never Comes"), ovšem mělo to jeden pozoruhodný účinek - když si každý pouštěl nové album s tím, že "Haha, to zas bude legrace.", úvodním kusem "That Was Just Your Life" jako by Metallica takovému bezvěrci vlepila facku a dala mu jasně najevo: "Teď drž hubu a poslouchej!" a získává si zatracený respekt. Přiznávám se, že mně osobně šla čelist dolů, když jsem to poprvé slyšel. Co na tom, že už to tu (ne)jednou a lépe, ale ruku na srdce: kdo čekal, že Metallica má byť jen na to, přijít s tím znovu (natož přijít s něčím novým a dobrým - to snad nečekal ani ten největší naivka)? Já tedy ne. A Metallice tleskám, že přes všechno to bahno, kterým si prošla (svou vlastní vinou), má ještě na to, zahrát alespoň znovu tak, jak jí to kdysi šlo. Vydařená úvodní píseň pomáhá nepříliš dotažené "The End Of The Line" držet se nad hladinou a nenudit. S třetí "Broken, Beat & Scarred" Metallica definitivně dává najevo, že je po nemálo letech opět hudební kapelou a ne spolkem psychicky zlomených trosek bývalých rockových hvězd.
Následuje naprosto nevydařený pokus o "One Part. 2", u které první půlka potěší a druhá dává vzpomenout na trestuhodonou odfláklost a nedotaženost "St. Anger".
"All Nightmare Long" osobně považuji za vrchol alba. Nádherné ohlédnutí za černým albem s refrénem, který se zatraceně vydařil a já zažil něco, co se Metallice ve mně nepodařilo vyvolat už dobrých 10 let - mrazení v zádech. Dokonce i Ulrich hraje tak jako na černém albu - jednoduše, ale funkčně. Nádherná nostalgie. Kašlu na originalitu a tleskám.
Druhá polovina alba už ovšem není taková. Dost možná je to tou délkou - dostavuje se posluchačská vyčerpanost. Metallica prostě nemá na to, aby udržela pozornost po 74 minut. Ani náhodou. "Cyanide" zní zbytečně i když s ní člověk poslech začne. Taktéž "Judas Kiss". "The Unforgiven III" je příjemná, ale je potřeba nemyslet na to, že to má být třetí díl od oné nesmrtelné balady. Závěrečné dva kusy jsou až příliš okatý pokus o navázání na závěry kultovních alb "Master Of Puppets" a "...And Justice For All" a bohužel je hrozně moc slyšet, že tentokrát již nejdou od srdce a znějí vypočítavě a křečovitě.
Abych to shrnul: tles tlesk, Metallico. Získala jsi si u mě po mnoha mnoha letech respekt a já tě opět považuji za plnohodnotnou kapelu. Revoluce se nekoná, ale dokázala jsi na sebe alespoň důstojně upozornit a dokázat, že staroškolské hoblování stále umíš. Příště už to bude chtít víc, ale teď je dobře a to se počítá.
Edit: Tak jsem si ověřil, jak zní album z originálky a ten zvuk je skutečně takhle špatnej i tam! Tudíž snižuju hodnocení o bod a půl. V případě takovýho kolosu jako je Metallica je nevídaný lempláctví a nedbalost, že zvuk prská v hlasitých momentech. Teorie, že to tak kucí chtěli, jsou naprosto bezpředmětný. Nikdo nechce, aby jeho album prdělo a prskalo.