Morbo
8,5 / 10
Važme si odvážných kapel, které se nebojí experimentovat!
"The Unspoken King" sice není tak trvanlivým albem, jako byla např. dvojice alb "Whisper Supremacy" a "And Then You'll Beg" prostě z toho důvodu, že bylo ubráno na chaosu, ve kterém CRYPTOPSY ukrývali své hudební nápady jako perly v hlubinách, do kterých bylo potřeba se ponořit mnoha poslechy. Na novém albu nechávají vše odkryté a mnohem zřetelnější. Nejspíš nebude již co objevovat na 150tý poslech, ale to tentokrát nebylo záměrem kapely. Tentokrát šlo o to zapasovat do šíleného grindového chaosu čitelnou a přímočarou chytlavou melodiku a co je fascinující - zapasovali ji tak, že to naprosto dokonale funguje a sedí jak příslovečný prdel na hrnec. Výsledek je naprosto doposud neslyšený koktejl čiré neurvalé brutality a chytlavé melodiky a častokrát i ruku v ruce - momenty, kdy rytmika provalí stavidla grindového zásypu a melodická část kapely nad touto zkázou buduje takřka hitovou melodii považuji za současný vrchol hudebního hledání experimentátorů CRYPTOPSY.
Kapela, která dokáže znít takhle sebejistě i v momentech, které zkouší vůbec poprvé, se může nazývat skutečně velkou a zkušenou. Velmi nadšen jsem i z jakéhosi "zmoudření" hlavního tahouna - Flo Mouniera - který tentokrát nestrhává veškerou pozornost na sebe, ale se svými party pracuje uvážlivě a hlavní motivací je pro něj píseň. Navíc se mu podařilo (KONEČNĚ) skutečně efektivně nazvučit bicí a zní brutálně i v momentech, kdy jede na půl plynu. Tleskám také novému zpěvákovi a jeho obrovské hlasové variabilitě sebejisté ve všech polohách.
CRYPTOPSY i tentokrát trefili do černého. Zbožňuji jejich starou tvorbu, zbožňuji i jejich novou tvorbu. A zbožňuji i "The Unspoken King". Neshledávám žádná negativa a nemám důvod nedat plný počet. Jen se modlím, aby masový odchod fans nezpůsobil, že se kapela začne strachovat o své vydobité pozice a sáhne po onom oblíbeném "back to the roots" a příští album udělá ve starém střihu. Kroky zpět přece CRYPTOPSY nemají ve smém repertoáru, že?
UPDATE: Po třech letech přece jen slevuju z desítky. Na albu je pár písní, které se z dlouhodobého hlediska ukázaly být trochu nudné - např. "The Plagued". Ale stále ještě mám desku hrozně rád, s chutí si jí poslechnu a stále nesmírně baví. Asi nejlepší spojení technického death/grindu a moderních core směrů a rozhodně nejlepší album koketující s death/corem, jaké znám.