50M ZNAK - Nadechnout se
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
mrda, moderní metal, souhlas s rudiho recenzí, sám jsem staromilec, a mám rád neotesaný prasečiny typu sodom, immortal, testament, exodus atd, musím uznat že někteří staromilci z rad redakce MP se snaží podobné mladé kapely odkopávat jen z principu (však každý se musel někde inspirovat, však In flames a Dark tranquillity taky nevymysleli metal, taky měli své vzory) je to prostě mišmaš, který je dělaný proto aby se líbil, ale trivium mají navíc skvělou instrumentaci, a některé delší kompozice z této desky berou dech i přes tu američnost - supr deska
-bez slovního hodnocení-
Nevravím, že to nie je chytľavé, netvrdím, že to nemá nápady, ale akosi tomu ešte stále nejako nemôžem prísť na chuť.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
objevil jsem je teprve nedávno a supr nářez :)) radost poslouchat
Nehorázne zlepšenie od predošlých albumov, + bodík za moje nezmyselné predsudky.
Prozatím nejlepší deska kterou tahle talentovaná parta nahrála. Plná potenciálních hitovek (Down from the Sky,Into the Mouth of Hell We March,Of Prometheus and the Crucifix,..... a nakonec epická Shogun) které ale v rádiu těžko uslyšíte. Skvěle namixovaná melodičnost s tvrdýma částma,kytarově bravurní, Matta řadim mezi své nejoblíbenější zpěváky díky jeho příjemnému melodickému hlasu a taky screamingu (který jsme mimochodem do doby,než jsem objevil Trivium,nesnášel). Přidejte si ještě 2 povedné bonusy + skvělý cover Iron Maiden, kde se Matt ke konci na překvapivě vytasí s heavymetalovým ječákem. Trivium se pro mě stala jedna ze srdcových kapel a tomuhle albu musim dát minimálně PS:Tvrdit u tohohle alba že Trivium stále vykrádají Metallicu a nebo že Heafy se snaží imitovat Hetfielda může jenom hluchej.
teplota
Trivium se evidentně snaží zavděčit všem. Na své si u nich přijdou jak příznivci skandinávského death metalu, tak amerického metalcoru. Cením si však toho, že se až na pár výjimek vyhýbají nevkusu a kýči, pro podobné paskvily tolik symptomatickému jevu.
Rudi ví o čem mluví, z metalopolisu recenzent s nejlepším vkusem
Trivium se pořád lepší. Tohle je jejich zatím nejlepší deska.
Veľmi dobrý album. Tá najvyššia úroveň dnešného moderného metalu. Tak je to za ...
-bez slovního hodnocení-
prvy album od trivium, ktory ma oslovil. tie predtym sa mi nepacili. moje pocity ale davam bokom, lebo su to moje subjektivne pocity a tak davam, aby som bol objektivny 8. subjektivne, by to bolo menej, ale nie vsetko slusi mojmu vkusu (ktory mi hovori ,ze trivium, keby hrali menej melodickejsie a spevak spieval tak tiez menej melodickejsie a viac sa zaoberali brutalitou.. mne by sa to viac pacilo.)
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.