MoRt8
8 / 10
Restart nekonečné série příběhů o agentovi s kódovým označením 007 a povolením zabíjet tedy nakonec zabere rovnou dva celovečerní snímky a Quantum of Solace se tak stává, pokud mě paměť nešálí, první Bondovkou, jež přímo navazuje na díl předchozí. Zároveň je tedy velikou výhodou znalost Casina Royale, v němž Martin Cambell představil světu již druhého představitele hlavní role v řadě. Dokončení zrodu nejslavnějšího agenta pak dostal na starost nesmírně talentovaný Marc Forster, který je ovšem dokonalým „akčním panicem“, pro kterého byla tato nabídka jistě velikou profesní výzvou. Výzvou, jež sebou ale nese i obrovskou dávku zodpovědnosti za zachování dobrého jména série, udržení laťky dílu předchozího a konečně také za neuvěřitelných 230 000 000 dolarů (pravda, dolar už není co býval:-) vložených do tohoto projektu. Zde nezbývá než s oddechnutím konstatovat, že Forster obstál velmi dobře (nikoliv famózně) a ještě sérii okořenil něčím ryze svým. Ač u akce poprvé, rozhodně s ní nijak nešetří, ba naopak a QoS je zcela určitě akčnějším filmem než jeho předchůdce. Právě ony štědře sypané akční scény jsou ale přeci jen trochu kamenem úrazu a to hlavně z hlediska jejich střihu. Ten je mnohdy dosti chaotický a občas je kumšt se na plátně přesně zorientovat. To platí o úvodní automobilové honičce, ale především o naháněčce na motorových člunech, kde jsem si vůbec nebyl jist co a jak se přesně vlastně stalo. Za druhý akční neduh bych označil scény s Bondem řítícím se na motorce, běhajícím po střechách a přeskakujícím přes úzké uličky z domu na dům, při kterých každý, kdo viděl Bourne Ultimatum, musí zažívat neodbytné déja vu. Škoda, jindy jsou totiž akční scény opravdu skvělé a vlastně i originální – dostihový hon na zrádce a výtečný souboj v jeho závěru a hlavně pak nezapomenutelná akční sekvence v opeře, která patří v ranku k tomu nejlepšímu, co jsem v sérii viděl. Ostatně i finální akce v poušti se podařila. Poté co filmaři s nástupem Craiga obdařili Bonda nezvyklými dávkami psychologie a charakteru, Forster dávkuje tyto ingredience naprosto přesně a přiměřeně. Možná také trochu proto, že film uhání dopředu hodně svižně a akce střídá akci. Jakoby režisér dostal stopáž, kterou nesmí překročit a chvílemi jsem měl dojem, že je nucen směrovat příběh skrze zkratky. I přesto je kladen dostatečný důraz na komplikovanou roli „strany zla“, která je zastoupena někým, kdo zlo jednoznačně představuje, zároveň ale hraje v tak vysokých patrech a tak obratně a chytře, že jeho tolerování se stává výhodnějším jeho likvidace, což resultuje v pěkných pár klacků pod nohama 007-ičky hnané za svou porcí útěchy nemalým podílem vendety, na jejímž konci se ve finální scéně agent 007, jako postava, zrodí definitivně za mého spokojeného mlasknutí. Tak, James Bond je na scéně. Uvidíme zda se tedy příště setkáme s oním starým známým Jamesem, nebo zda se restartovaná série bude definitivně ubírat jinou cestou, jak dávají Casino Royale a Quantum of Solace tušit.
P.S. Olga Kurylenko ??? Takové dřevo už nehrálo Bondgirl pěkně dlouho. Otřesná herečka a nezachrání ji ani nablýskaná kastle.