OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Neskutočne preceňovaná skupina, keď tak počúvam tento album, akosi neviem pochopiť, čím sa tak výrazne odlišujú od svojích kolegov v žánri a v čom sú lepší. Štruktúri piesní na hranici primitívnosti a melódie mi neprídu nejak zválšť chytľavé. V Melodickom Deathe je oveľa viac lepších skupín, ako napr Insomnium alebo Dawn Of Tears a pritom o nich ľudia až tak nevedia, kebyže Amoni neboli médiami tak veľmi prezentovaní z každej strany, podľa mňa by ich toľko ľudí neuznávalo a prišla by im len ako skupina z mnohých stoviek ďalších. Neberte to ako moju zaujatosť voči nim, ale prídu mi strašne preceňovaní a pritom je to úplne obyčajný priemer.
Jasně a jednoznačně nejlepší album těchto Vikingů! O Amon Amarth jsem samozřejmě věděl již předtím a jejich tvorbu jsem řadil do kategorie tzv. kulisoidních alb, ale toto album se jim povedlo vskutku mimořádně. Co písnička to hit (samozřejmě v rámci žánru) - s výjimkou Where Is You God?. Krásné výhravky, tempo a především slvělé refrény - to je to, co z tohoto alba dělá v mých očích poměrně velké metalové překvapení. Jsem hodně zvědav, jak budou chlapci toto album překonávat. Nejlepší songy: tady se vybírá moooc těžko - asi tyto: titulní, Guardians Of Asgaard, Varyags Of Miklagaard, Tattered Banners And Bloody Flags a Live For The Kill ... vlastně kromě zmiňované Where Is YOur God? všechny!
Hodně dobré, AA si jakžtakž drží předešlou deskou vysoko nastavenou laťku.
Když je to na to nálada, tak tato deska mě rozhodně nezklame.
-bez slovního hodnocení-
První CD, které jsem od AA slyšel. A super... hobluje, melodie OK, nic víc od takové hudby nechci. Spokojenost
Ufff, nikdy jsem neměl tuto kapelu v lásce. Na druhou stranu mi ale nikdy přehnaně nevadili a jejich desky jsem vyslechl všechny a pár oblíbených válů si vždy našel. To, že novinka přinese něco nového či neslyšeného jsem samozřejmě neočekával, stejně jako to, že bude tak špatná, jako ve skutečnosti špatná je! Některé riffy jsou k lepším případě k smíchu, v tom horším dokonce k pláči. Stejně jako bezzubý vokál. Minulá deska měla své světlé chvilky a řekl bych, že se pár velmi slušných písní našlo. Tady tak maximálně titulní song ujde, ten zbytek je bohužel žalostný. Celkově vzato špatný hevymetl.
album v pohodě
-bez slovního hodnocení-
...nesmysl...
-bez slovního hodnocení-
porad furt stale to funguje!!!tento album od zaciatku do konce!!!
tupota
-bez slovního hodnocení-
No jo najlepsi AMON AMARTH a jeden z najlepsich melodickych death metal albumov ake som kedy pocul.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.