OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Achjo.. Se sametem ot jde z kopce, doslova. Úžasné Savage poetry, skvělé theatre.. a vain.., atd.. až sem. Uf, až na poměrně chytlavou Ministry of saints a určitě nejlepší Dragonfly je to nuda.. nuda, nuda, nuda. Navíc abolutně nesnáším tobiasův vokál, takže..
taky se mi to líbí, pohodový poslech
Naprosto přesně to vystihl Manatar. Jen dodam, ze Dragonfly je vynikajici, ale jedina vynikajici a klidne by mohla by na Scarecrow..
Nějak mám pocit, že hlavním pracovním vytížením Mr.Sammeta se stává Avantasia. Ne že by to byl nějaký zázrak, ale občas se tam mihnou hodně zajímavý zpěváci, kteří kvalitu přece jenom zvednou. No a podle toho vypadá i nová deska Edguy - taková druhá liga, i když občas se něco najde. Občas si se slzou v oku vzpomenu na Hellfire Club (o starsich albech ani nemluvě)
Nová Avantasia, pardon Edguy, pokračuje přesně ve šlépějích předchozího alba Scarecrow (nebo to byla Avantasia?). Škoda, že tentokrát si nepozval žádné hostující zpěváky (nebo to už by byla Avantasia?), protože takhle zbyl jen průměrný hardrock s průměrným zpěvem. Vše je takové sterilní, nevýrazné (pravda, chvílemi i otravné), nudné… Jsem celkem zvědav na další album Edguy, které má být zase s hostujícími zpěváky a dokonce i s orchestrem. Nebo to má být Avantasia … ?
Oproti minulému (pro mě jednoznačně nejhoršímu Rocket Ride) albu se určitě jedná o zlepšení, které se však na Theatre Of Salvation a Hellfire Club dívá "zezdola". Společně s Rocket Ride se jedná o album, které je příznačné pro novou éru Edguy, ale mně sedí nesrovnatelně lépe. U novinky se mi líbí přitvrzení kytar (viz Ministry Of Saints či Nine Lives) - to je podle mě cesta, kterou by se Edguy měli ubírat, a nikoliv pěšinou lemovanou hard rockem (Sex Fire Religion či Dead Or Rock). Ze jednoznačně nejlepší věc z alba považuji Dragonfly s famózním refrénem. Špatná není ani Speedhoven (v češtině vzbuzuje vskutku úsměvné asociace), která by společně s The Pride Of Creation mohla figurovat na albu Avantasie. Co se balady Thorn Without A Rose týče, Tobbi už napsal lepší i horší "ploužáky". V případě závěrečného hudebního žertíku myslím, že chlapci mají na víc.
Po počátečním nadšení těžké zklamání se třemi slušnými songy. Vede Dragonfly, za ní Wake Up Dreaming Black a šlapavá Ministry Of Saints.
Je to tazko uveritelna sracka, absolutne mimo mojho hudobneho zaujmu a vkusu, ale nejako sa mi to proste paci. Neviem preco,ved su to vsetko sladke stadionove hity. Ale skocil som im na to, co ma sice stve, ale zase sa to nebojim priznat.
Tinnitus Sanctus... Nooo... Abych řekl pravdu, přesně takhle jsem to čekal. Tobias přesně ví, co chce. Už nelze říct že je to power/speed metal. Dokonce bych řekl, že si chlapci zahrávájí i s vlnami rocku. Album je zcela jiné než s tím, čím začínali... A podle mě je to dobře....
Před pár lety možná, teď už mě to nebaví a vlastně i vzhledem ke starší Sammetově tvorbě už Tinnitus Sanctus pokulhává.
Nič moč!!!
prekvapivo celkom dobre, cakal som horsie.
-bez slovního hodnocení-
jsem hlavne natesen kam jsou edguy az schopni v ramci sveho vyvoje zajit.. soucasna jejich tvar je svezi a nabita energii co by za to daly kapely typu helloween a spol.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.