OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mne sa to naopak páči. Neviem, ale u mňa to zanechalo dojem.... :)) No trochu ma to núti usmiať sa nad tým, ale páčilo sa mi celé cd. Co sa týka obálky cd, tak podobnosť s Daveyem Jonson je bud naschvál, alebo čisto náhodou. (skôr to prvé) . No čo sa týka nejakých nápadov, tak chlapci neprišli s ničím novým, čo by bolo neokukané, ale stavili základné črty piesní. Ale na druhej strane, keby prišli s niečím novým, tak by sa to zase kope ľudí nepáčilo....takže sa vlastne nič také nestalo. Mne to prijde ani nie, že výborné, alebo dobré, ale zaujímavé, hlavne kvôli tej zaujímavosti ma to tak "bere".
hypy hajlajlou hili hajlajlou tjadadam dídadam dadadí.....
1 koncert na posouzemí nestačí. A souhlas s recenzí.
Prázdné jako bečka od whisky... Ať jdou radši makat na moře, vydělávat rybolovem v bouřích a uprostřed studeného a pustého oceánu. Pak snad složí něco co nebude takováhle hovadina.. 9/10?! Tomu se říká subjektivní dojem..
Ne, díky. Z jejich živýho vystoupení mám doteď solidní trauma.
Keď už niekto môže "ryžovať" na Pánovi prsteňov, prečo sa nepriživiť aj na Pirátoch z Karibiku. Nulový talent, nulová nápaditosť, obálka ukradnutá zo spomínaného filmu (Davy Jones, anyone?!), príšerná muzika. Running Wild sú oproti tomuto Dream Theater :-) Chlapcom prajem skorý rozpad, aby náhodou niekto vážne neochorel z tohto toxického blivajzu...
Skutečně otřesné.
U všech mořských tresek, to je tedy dílo! O_o
Aj ked som toto cd zavrhol po prvom počutí , dal som mu ešte šancu , a neskôr sa mi začalo aj celkom páčiť. Kedže Runnin Wild si dali menšiu pauzu , Alestorm môžu pokojne zasadnúť na pomyslený trón pirátskeho heavy metalu.
Průměr...
ani pro zasmání
This isn't right
Album je sice aspoň vtipný a zanechá dojem - u valný většiny sice naprostý znechucení, ale i to je silnej dojem a to se počítá. :) Ale pokud kapela prostě neni schopná prezentovat svoje písně, nemá smysl aby existovala jakožto hudební kapela.
To, co na hudbě nesnáším se tady vyskytuje v houfech.
Velke sklamanie, oslavne ody v istych periodikach, nabuchane rozhovory, a vysledok rozpacity, a to som sa tesil. Prve dva songy vyborne, zvysok vata. Cokolvek medzi Port Royal a Black Hand Inn (cize minimalne 15 rokov stare) znie sviezejsie a napaditejsie ako toto. Nevydareny debut.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.