NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Film mě bavil a to je nejdůležitější. Jinak je tu samozřejmně tuna klišé.
První třetina filmu mě fakt bavila, ale posléze se zvrhlo do podivného nemastného, neslaného paskvilu, v němž je lidstvo jako celek hodnoceno (jaj jinak než negativně!) mimozemšťanem, který se je rozhodne vyhladit, aby je pak na závěr (a máme tu hepáč!) na základě ne zcela jasných důvodů omilostnil. 0,5 bodu navíc za pěkné efekty a modré oči hlavní představitelky.
Podival jsem se na to, protoze jsem nasel jmeno Scott Derrickson na rezijni stolicce filmove adaptace dle meho nazoru nejlepsi sci-fi minule dekady - Hyperionu - a chtel jsem vedet, co pan umi. Mam ted ted o filmovou podobu eposu pane Simmonse skutecne obavy..
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
no,čekal sem víc a hlavně ke konci sem se už čekání na nějaký náhlý zvrat vzdal.O americké armádě a nevyužitém potenciálu nemluvě...
Zklamání, ve filmu se vlastně skoro nic neděje, jednání hlavních hrdinů připomíná spíš bloumání bez jasně určeného cíle no a útok americké armády na golema je nechutně vlastenecký, přesně tak jak to známe z obecné šablony každého správného katastrofického filmu made in USA. Vizuálně zajímavé, první polovina má i slušnou atmosféru, pak se to ale přehoupně do podivného moralizujícího mišmaše (we can change.. we can change.. jak a proč vůbec?!). Keanu Reeves opravdu neoslní, nutno ale uznat, že vzhledem k scénáři na to prostě nemá prostor. Jedny z mála světlých míst tak zůstávají prupovídky T-Baga alias generála a kratičké intermezzo s Johnem Cleesem. Škoda, tehnle film měl rozhodně na víc.
-bez slovního hodnocení-
Neurazí, ani nenadchne, ale protože jsem viděl i starší verzi tak to pro mě mělo i třetí "retro" rozměr. 65 %
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.