NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ochotníci na prknech Národního. Velká zapálenost bohužel nestačí na adekvátní výsledek. Podobná všeobjímající avantgarda potřebuje mimořádnou kompoziční zdatnost, cit pro detail, značné instrumentální a pěvecké schopnosti, ale také schopného producenta a zvukaře. Tady bohužel ambice narážejí na nedostatky prakticky ve všem výše jmenovaném. Málokterá skladba je kompozičně na potřebné výší po celou dobu trvání, aranžérsky to místy dost kulhá, nestačí míchat všechno se vším a tvářit se, že to je ta pravá avantgarda. Smysl pro humor je i v hudbě fajn, ale nesmí se to přehánět, punková uvolněnost je tady opravdu navíc, jde zcela proti vyznění řady skladeb, které se naopak berou až příliš vážně. Texty fungují také tak nějak napůl a korunu jim nasazuje zpěvák, který se místy pohybuje v místech, která prostě není schopen obsáhnout a to ani ve studiu, kde se dá ledacos zaretušovat. Ledacos by ještě mohl zachránit skvělý producent a výborný zvukař, bohužel ani to tady nefunguje. Ideální není ani výsledný mix, vokály jsou místy naroubovány dost nepřirozeně. Jistě je tu znát velký potenciál, ale schopnosti zúčastněných na to (zatím) nestačí.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Adam jí na prsa sahal!
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Hodně zábavné album a ani fakt, že místy to působí jak dort pejska a kočičky na tom nic nezmění.
Toto album v sobě kloubí spoustu různých hudebních žánrů, které dohromady tvoří jednolitý celek, který je radost poslouchat. Navíc i po textové stránce je to vskutku vydařená práce, což pro mě není žádné překvapení vzhledem k tomu, že zpěvák a kytarista Milan "Urza" Kudyn je sám aktivně píšící básník, jenž si vydobyl uznání i mezi literární společností. Ortodoxní "true" metalisti "Lamento" zřejmě nezkousnou, ale pro ně toto dílo ani není určeno.. Pokud jste však otevření vůči více hudebním žánrům, mohlo by vás zaujmout. Vřele doporučuju, toto se u nás jen tak neslyší a i to se podílí na mém výsledném hodnocení. Pro mě je toto dílko takřka esencí dokonalosti...
Moc příjemé. Na poměry naší hudebně zaprděné zemičky dost možná dokonce výsostně progresivní a ujeté:-)
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Skvele
Spolu s WWW nejlepší česká kapela.
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.