OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Neskutečná Bible black, výborná Atom and evil, velmi dobré Double the pain a Eating the cannibals. Ostatní věci mi přijdou průměrné. Ale jak jsem uvedl jinde, album se nemohlo vyhnout svému osudu stát se ihned kultem. Být tam místo tří slabších fláků Ear in the wall, The devil cried a Shadow of the wind, dám deset. Po čase musím zvednout hodnocení. Deska je výrazně lepší než 13 od BS a má sílu přitáhnout posluchače i po letech od vydání, což si o poslední věci sabbathů nemyslím. HH potvrdili svůj status a deska je dnes nejen kult, ale rovněž silně nadprůměrnou sbírkou silných, temně metalových songů.
Nuže keď Pekárek dáva 10, neskúsiť toto album by bolo asi neslušné :-) Prekvapivo kvalitný temný hevík starých mužov, ktorý u mňa šlape omnoho viac ako rovnomenná klasika od Sabbatov z roku 1980.
Ta deska je prostě fantastická!!!
Nejlepší skladby: 1. Atom and Evil 2. Rock and Roll Angel 3. Bible Black
Normálka, dá sa to počúvať.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Bohužel jen mírný nadprůměr. Nesrovnatelně slabší než díla, které spolu složili pod magickou značkou Black Sabbath. Dlouhé a neúčinné skladby bez ladu a sladu. Dio je samozřejmě vynikající, ale jeho epitaf mohl dopadnout lépe.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
klasika, staří pardáli nezklamali
-bez slovního hodnocení-
Chvalitebné album. Škoda, že je kvalitativně nevyrovnané a příliš tu vyčnívají skvělé songy (Atom and Evil, Bible Black, Rock and Roll Angel) a zbytek je průměr až bída.
Black Sabbath nepoznám a nepočúvam, toto CD je občas celkom fajn... v tomto prípade to bude za dobrých šesť a pol
Nejsem znalcem Black Sabbath - slyšel jsem pouze pár alb s Ozzym (možná všechny, nevím, a ani jedno s Diem či Tonym Martinem), protože mě jejich hudba příliš neokouzlila a tak je tomu i s Novým albem Heaven And Hell, kteří by se měli nazývat Black Sabbath, ale díky Ozzymu (či spíše jeho manželce) tomu tak není. Album není špatné, ale stejně jsem si s ním po mnoha posleších nevěděl rady. Až na pár dobrých věcí (Follow The Tears, Atom And Evil, Fear) se jedná o monotónní a stereotypní album, které sice nahráli výborní muzikanti, ale které mi příjde takové ... bez života a nasazení.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.