OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Melodický death metal s vojnovou tematikou zhruba zodpovedá mojej predstave o žánrovej nočnej more. Ale keď sa to urobí inteligentne, bez zbytočného pátosu a nie príliš natiahnuté, tak sa to dá stráviť. God Dethroned dokonca so cťou utiahli aj čisté vokály, za čo majú u mňa bod k dobru...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
GD nezklamali, ale ani nenadchli, podařil se jim nahrát prakticky svůj standart.
-bez slovního hodnocení-
God Dethroned znovu výborně, ani tentokrát mne moji oblíbenci nezklamali. Taky mně připadá zvuk takový "divný" a to je jediný důvod, proč dostane Passiondale stejně jako předchozí The Toxic Touch. Jinak by se bodově usadilo pod vrcholem jménem Lair Of The White Worm.
-bez slovního hodnocení-
The Toxic Touch síce svojím novým albumom neprekonali , ale aspoň udržali aspoň vysokú kvalitu. Keby pred týmto albumom nevydali The Toxic Touch , nebál by som sa ísť vyššie. Ale aj tak je to celkom slušných . . .
K GD nemám žádný hlubší vztah. Docela se mi líbí "The Lair of the White Worm", album plné silných skladeb s svojským skladatelským rukopisem. Výše zmíněné však na novince postrádám. Odehrává se na ní pouze lehce nadprůměrný death metal.
vypočul som to už asi 6 krát a musím konštatovať, že o žiadne sklamanie sa nejedná. Je to výborná nahrávka a songy ako poison fog, alebo no survivors si zaslúžia plný počet. celkovo u mňa absolútna spokojnosť
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.