Vavča
6,5 / 10
Tak pokud recenzent tvrdí, že změna na postu kytaristy není téměř poznat, tak samozřejmě přehání. Absence Tolkkiho, není možná poznat na první nebo druhý poslech, ale potřetí to už musí pořádně praštit do uší.
Vždyť albu dominují klávesy Jense Johnassona, což se mi kupodivu líbí a možná proto je to pořád nadprůměr, jenže kytara tu je jaksi slabší, žádná supr sóla a neuvěřitelnosti, na jaké je člověk zvyklý a docela to desce chybí, říkám supr klávesy tu znějí a Jens patří ke špičkám oboru, není-li úplně nejlepší.
Jenže Stratovarius nejsou jen tyhle sypačky, něco ve středním tempu, a baladička či dvě. Kromě otvíráku, žádný progres v soundu ani postupech, rezignace na orchestrální aranžámá a symfonické elementy, a fakt postrádám silnou kytarovou hru. Projev kapely je celkem svěží, zvuk ok, ale přece jen příště chci slyšet víc.
Geniální kytarovo klávesové souboje, nezapomenutelné momenty byly i na bezejmené desce z roku 2005 nebo na nevydané nedávné nahrávce. No a příznici Tolkkiho se vyžijí na druhé desce RR jen částečně rád bych viděl recenzi i na Age Of Aquarius, bylo by to zajímavé, já tu desku hodnotím výše, než nové Straty. Protože si si bez problémů vybavím spoustu momentů,
kdežto zde je moc rutiny.