PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Slušná práce.
u mne slaby moc mekky chybi mi napady!!!nevim jestli ste nekdo slysel CAIN´S OFFERING ty jsou pro me novy stratovarius i kdyz uz tady tu muziku moc neposloucham!!ale urcite se fandove stratiku na to podivejte zpiva tam timmo kotipelto a podle me tam spiva vo neco lip a taky je to kapela v podstate kytaristu ze sonaty je to paradicka v tady tom zanru!
jasne ze to na stare veci nema ale pocuva sa to prijemne,ten novy gitarista tiez nieje drevo
Váhám, jestli se mám vyjadřovat k téhle patetické vývařovně na tisíckrát přetavené, nafouklé klišé. Protože jeden taky nemusí kecat do všeho. Ale když už si tedy nemůžu pomoci, a když se nad to všechno povznesu (připouštím, že to snad ani nejde, ale člověk to furt může zkusit), s přihlédnutím zejména (ale nejenom) k minulému výplodu kapely, nakonec překvapivě boduju za šest. No ne, to bych přehnal.
V případě nových (jak album, tak i jejich nový začátek bez Tolkkiho) Stratovarius se přímo nabízí srovnání s novým albem Revolution Renaissance (T. Tolkki). Dalo by se říci, že pro Stratovarius hraje pěvecký um Tima Kotipelta (např. When Mountains Fall), jejich jméno, instrumentální schopnosti a možnost znovu se odrazit ke speed metalovým výšinám. Jednoznačným handicapem je skutečnost, že odešel téměř výhradní autorský mozek. Stratovarius z toho mohli vytěžit mnohé - prostě získat nový ksicht. Vsadili však na jistotu alb předelementovského období (viz Blind či Forever Is Today). Album fandy (ani mne) určitě neurazí (snad kromě Falling Star či Somehow Precious), ale ani nenadchne, protože to vše už tu bylo (což samo o sobě není špatné), ale chybí tomu prostě něco navíc (snad kromě Higher We Go či Emencipation Suite). Líbí se mi i King Of Nothing se svou smutnou atmosférou. Uvidíme příště - teď ještě sázku na jistotu akceptuji a chápu. Ale příště ... U mě tedy o chloupek vítězí Revolution Renaissance, u kterých sice téměř žádný song tolik nevyčnívá, ale ani nepropadá.
Po odchode Tolkkiho som veru necakal ze nieco natocia. Polaris je vsak velmi dobre album a dokonca predcilo aj moje ocakavania. Velmi sa to prijemne pocuva a vobec to nenudi ako posledna studiovka.....v niektorych momentoch som normalne pocul aj Symphony X...len tak dalej!
strasne nudne....
-bez slovního hodnocení-
Je to dobrý. Skladatelsky rozhodně lepší než minulá deska. Samozřejmě, že jsou to pořád stejní Straťáci: dvě, tři super hymny, pak klasika a zbytek vata, co si budeme povídat. Stejně mi to ale příjde mnohem svěžejší. Tolkki mi vůbec nechybí.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Libor 1.6.2009 13:59 - vždyť jo - tím "nově" jsem měl na mysli, že Kupiaien a Porra se poprvé ukazují autorsky, ale ve starém známém duchu, jestli to z toho dostatečně nevyznělo:-)
Tak po počiatočných rozpakoch musím uznať, že je to pre mňa celkom pozitívne album. Samozrejme zázraky sa čakať nedali, ale celkovo album dopadlo pomerne dobre. Je tu evidentná snaha kapely nadviazať na staré zlaté časy a ak by bola každá zo skladieb aspoň tak vydarená ako dvojica Forever is today a Higher We Go jednalo by sa o velký kvalitatívny skok až kamsi k prelomu tisícročia. Nič také sa síce nedeje, ale aj v ďalších skladbách (Blind, Deep Unknown) sa kapela prezentuje vcelku sympatickým dojmom. V záverečnej balade When Mountains Fall sa Stratovarius pokúsili vzkriesiť slávnu Forever. Za vyslovene nepodarené považujem King of Nothing a Falling Star. Záver: aj keď Polaris trpí určitým stereotypom a kapela sa akosi nevie vymaniť z vlastných klišé, nemožno ho úplne odpísať. A súčasnú zostavu Stratovarius už vôbec nie.
Nuda
Tak pokud recenzent tvrdí, že změna na postu kytaristy není téměř poznat, tak samozřejmě přehání. Absence Tolkkiho, není možná poznat na první nebo druhý poslech, ale potřetí to už musí pořádně praštit do uší. Vždyť albu dominují klávesy Jense Johnassona, což se mi kupodivu líbí a možná proto je to pořád nadprůměr, jenže kytara tu je jaksi slabší, žádná supr sóla a neuvěřitelnosti, na jaké je člověk zvyklý a docela to desce chybí, říkám supr klávesy tu znějí a Jens patří ke špičkám oboru, není-li úplně nejlepší. Jenže Stratovarius nejsou jen tyhle sypačky, něco ve středním tempu, a baladička či dvě. Kromě otvíráku, žádný progres v soundu ani postupech, rezignace na orchestrální aranžámá a symfonické elementy, a fakt postrádám silnou kytarovou hru. Projev kapely je celkem svěží, zvuk ok, ale přece jen příště chci slyšet víc. Geniální kytarovo klávesové souboje, nezapomenutelné momenty byly i na bezejmené desce z roku 2005 nebo na nevydané nedávné nahrávce. No a příznici Tolkkiho se vyžijí na druhé desce RR jen částečně rád bych viděl recenzi i na Age Of Aquarius, bylo by to zajímavé, já tu desku hodnotím výše, než nové Straty. Protože si si bez problémů vybavím spoustu momentů, kdežto zde je moc rutiny.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.