NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Chybí jediné-Serjův zpěv,protože ten Daronův je trošku monotónní na další poslech.Jinak je to naprosto prvotřídní práce v duchu novější tváře SOAD..prostě rock'n'roll jak má být.
Zábavné dílo, do auta ideální.
Serjovu sólovku jsem ještě neslyšel a nevím zda kdy uslyším, ale toto mě fakt baví.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Me to prijde jako slabej odvar z mesmerize/hypnotize, narozdil od zminovanyho takrka fenomenalniho dila ale tady dost schazi a nad nej nic necni
Chvilu ma to bavilo ,ale za chvilku ma to pustilo,nieco tomu proste chyba ,alebo je to mozno tym ,ze vieme dost dobre kto to stvoril?
Deska je to suprová, ale celkem rychle omrzí...stejně se k ní za čas vrátím :)
-bez slovního hodnocení-
V pomyslném souboji sólovek hlavních figur SOAD u mě vítězí Scars on Broadway. Méně kňourání, větší tah na branku, minimum slabých míst, více experimentování (koho by napadlo kombinovat stoner rock a black metal? Darona, viz. "Cute Machines"). Svěží, lehce stravitelné, hitové. Škoda že podobných desek příliš mnoho nevychází.
Deska mnohem zábavnější než Tankianovo srdceryvné a moralizující sólové kňouradlo. Malakianovo směřování k popovějším kytarovkám bylo slyšitelné už na Mezmerize / Hypnotize, v sedle Scars on Broadway si tedy konečně mohl natočit desku zcela podle svých představ a dle mého má znatelně lehčí nohy než Serj Tankian, ten ovšem nezpochybnitelně disponuje větším vokálním talentem (nezaměňovat s rozpaky nad Malakianovým výkonem). Z vypalovaček jako Stoner Hate je jasně slyšet, kdo byl z velké části hudebním mozkem SOAD a právě v těchto momentech jsou SoB jasnými pokračovateli odkazu SOAD. Nebýt oněch několika málo zmíněných cukrových vat, šel bych s hodnocením nechutně vysoko, neboť tahle kolekce se jinak poslouchá úplně sama a skotačí mnohem přirozeněji než Elect The Dead. Možná proto, že má přímější trajektorii.
U mě Serž lepší, přeci jen je mi jeho hlas příjemnější než Daronův. Naprostý souhlas, že by to měli co nejdříve dát zase spolu dokupy, volové.
Tazke rozhodovanie ci je lepsie toto, alebo Serj. Najlepie by to asi bolo naozaj dohromady..
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.