THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Naozaj dobrá doska, pri počúvaní ktorej budete cítiť morskú soľ vo vzduchu, rozkývanú palubu knarru a silný severský vietor vo vlasoch.
Ich najlepší album...
Toto je holt viking metal, nie nejaká zábavovka zabalená do akožepohanského krzepoweho papierza.
Líbí se mi to, ač jsem na ten subžánr docela alergickej. Našláplá deska.
v rámci žánru kvalitka... ak však ten "žáner" nemáte radi, tak paprče preč!!! :-)
Po celkem slušné úvodní skladbě se na desce už nic moc zajímavého bohužel neděje. Škoda, protože jinak tento styl mám rád.
Přestože mám rád tématiku předkládanou těmito Faeřany, hudební složka mě tedy moc nechytla. Kromě famózního otvíráku (asi jejich nejlepší song vůbec) a zajímavě pojaté Turid Torkilsdóttir mi všechny ostatní songy splývají. Výjimkou je čtvrtá Northern Gate - takovou vlezle blbou halekačku aby člověk pohledal. Co se zpěváka týče, jedná se o tuctový hlas bez výraznějšího charizma. Přestože se jedná o nejlepší album těchto Seveřanů, bude to jen za 6 bodů. Prostě mi nesednou ...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Jen tak dál chlapci, jen tak dál.... By the Sword in My Haaaaaaaaaand, I Will Conquer the Laaaaaaaand :) :o)))
az na par songov dost podareny album :) By The Sword In My Haaaaaaaaaand I Will Conquer the Laaaaaaaand :)
-bez slovního hodnocení-
výborné - na Eric The Red nebo Ragnarok sice kousek chybí, ale ten drive tam je; chytlavé, melodické, chlapům se podařil pěkný kousek...
vyborne....a nazivo to musi byt uplna pecka...
Těžko vyzdvihnout nějakou skladbu - všechny jsou perfektní :)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.