NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Father v 15 jazycích :-o , co nás proboha čeká příště?
nič iné si to nezaslúži :D
Ano, tentokrát je té vaty minimálně. 5 poměrně slušných písní vzbuzuje chuť na nadcházející album. Nicméně, když si vzpomenu na předchozí EP Sons of Odin a jak pak dopadlo Gods of War, nebudu teď jásat předčasně. Celá nahrávka se veze v rockovějším duchu než předchozí 2 řadovky, nechybí zajímavé kytarová sóla a vyhrávky. Jak sice říká Morbo, chytlavé refrémy tu opravdu trochu chybějí, protože nám je ale Manowar servírují v posledních letech dost často, je to příjemná změna. Jako nejlepší bych hodnotill 3 nové rychlé kousky, Die with Honor je už počin slabší, father je pak balada ne nepodobná Blood brothers z minulého alba. Slovy fandy Manowar by se dala shrnout jako - "moc unylá, málo metal". Popravdě trochu to smrdí tragickou "American Trilogy". 15 jazykových verzí ie zajímavý nápad, jen měli vybrat jinou píseň. (A zahrnout i češtinu samozřejmě). Předělávku Crown and the Ring jsem nepochopil - že by ta minuta kytary na konci dělala tu "metal version"? Jo aha.. Přes všechny zápory se jedná o dobré EP, naštěstí alespoň ty kožené gatě Manowar jak se zdá jen tak neshodí, takže komunita odpůrců zoufat nemusí a může nadávat zvesela dál :)
Milé přakvapení je, že je to hudba od začátku do konce. Žádný Casiácký akordi a žádný hodinový kecy. Heavy metal. Sice prázdnej a nudnej (hlavně je pro tento styl tristní, že skoro žádná píseň nemá chytlavej refrén), ale aspoň už zas hrajou hudbu.
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.