OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Úvodní skladba a některé další momenty velmi příjemné, jako celek je abum bohužel strašně nudné a dlouhé. Čekal jsem teda víc.
Krutě odfláknutá orchestrace, přílišná pompéznost (chybí už jen "This - is - Spartaaa!"), naopak nepřílišná nápaditost. Pár světlých momentů se najde, ale proč s tímhle polotovarem ztrácet čas, když je všude kolem plno o třídu lepší desek?
Umělá hmota, na kterou se hodně rychle zapomene. Bod za občas přesvědčivý projev zpěváka a instrumentální výkony (až na to, co by tenhle průser mohlo vytáhnout ze sraček, tedy orchestrální aranže - to je jak ze špatného blacku)
Mnohem lepší a nápaditější než celá tvorba KATAKLYSM
-bez slovního hodnocení-
Je tam asi hodně snahy o epiku, bohužel, v tomhle bodě by to za příliš vysoké hodnocení nestálo. Kdyby si najali celý symfoňák, vypadalo by to možná jinak:o). Takhle vidím "jen" melodeathovou desku s klávesami. Přesto musím hodnotit vysoko, neboť je to deska kvalitní. Oprostím-li se od myšlenky, o co vlastně Mauriziovi šlo, jde IMHO o album více než dobré a minimálně sedmičku si zaslouží. Budu-li chtít epiku, sáhnu prostě po jiné kapele:o).
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.