OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
To je zatim nejhorší letošní album. Kromě 2 songů mi to příde jako vata v podobě úspornýho, jednotvárnýho songu rozdělenýho na tolik částí, kolik má album stop a chvílema obohacenýho o melodii nebo riff, kterej měl úspěch na některym z předchozích alb.
-bez slovního hodnocení-
Papa Roach som od Infestu skoro vobec nesledoval. Pocul som par skladieb z dalsich albumov, ale toto je fakt moc. Image hairmetalovej kapely, trapne skladby a nuda. Aj ked je pravda ze viac ako znudeny som bol iritovany a otraveny. Skladba Lifeline je vec za ktoru by sa nemusela hanbit popova kapela pre 13 rocne skolacky, ostatne tiez niesu ovela lepsie. Infest som mal fakt rad, chalani zmente nazov lebo fakt robite povodnemu vyznamu Papa Roach hanbu
Tohle album je průser. Za zmínku stojí tři písničky - Hollywood Whore(která je překvapivě dobrá), I Almost Told You That I Love You (kvůli směšným textům) a Lifeline (kvůli opravdu nechutné přeslaženosti). Tento způsob hard rocku zdá se mi poněkud nešťastným.
Ako tak počúvam nový album, tak prvý a posledné dva songy strácajú ten poriadny rockový drive, Carry Me a Lifeline (túto skladbu vyzdvihujem) sú niečo ako rockové balady a zbytok je ten rock, ktorý sa mi na Papa Roach páči. Mám rád aj jemné piesne, ale tvrdší ráz je v podaní tejto kapely predsa len viac vierohodnejší, myslím. Predošlý album bol podľa mňa vrchol od Infest (2000), na tomto úroveň trochu poklesla.
Mna tento album velmi bavi a nejake sebavykradanie zatial neriesim. Hodnotim rovnako ako Paramour..
na mojho favorita Paramour sessions to nema ale stale na slusnej urovni
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.