OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Že se pivařům - metalistům, nadšeným fanouškům Iron Maiden typu Louis líbí Panda je jen dokladem latentní xenofobie v českém pivním národě... jen tak mimochodem - víte, že desky Orlíku se dál vesele prodávaj. Tomu řikám "odříznout se od minulosti". Takhle by to nešlo, pane Panda ....
Tady je něco špatně...
Asi nemá cenu číst slintajícího Luise neb po prvních pár minutách nevěřícné nudy je člověk odkázán k tlačítku DELETE. Ne, tomuhle chlapíkovi asi nikdy nepřijdu (hudebně) na chuť i když jeho Malina a některý názory docela beru. Proto tedy cenný 1 bod True Czech Biggus Dickus ! Ale muzicírovaní už bylo dost :o) Přitom je to docela chytrej, svéráznej sympaťák tak nevim co blbne. Respektive ty jeho kurzy bezpečnýho řízení jsem viděl před jestli 6ti lety ? a pamatuju si je ještě dneska. Ulítávám teď na jazzu a metal pouštim občas z nostalgie.
Pár skvělých kousků, na jedné straně spousta nadhledu a sebeironie, na straně druhé omílání jednoho tématu x-krát dokola. Plus pár opravdu debilních písniček.
No mne sa naopak prolog pači,je to sranda aspon :D Lenze ten zvyšok je take ehm, nemastny neslany až na par zarezov. A Nad Afganistanem je desne vlezlaaa..brrr. Dviham na 6. Je to predsa v pohode doska,hoc nič vynimočne. A ludia, ktori davate 1 resp 2.. Spamatajte sa :)
Ehm, tohle už ne! Některé starší desky byli OK, ale to už jsou hodně staré sněhy a Landa posledních let mě baví čím dál míň. Když pominu fakt, že mě iritoval už stupidní Prolog, tak deska nabízí jen několik zajímavějších momentů, opravdu silnou skladbu mé sluchovody nezaznamenaly. Až příliš často na to jde Landa tou nejlacinější cestou...
Některé texty jsou opět slabé, trapné a lacině znějící. Naopak jsou tam ale i silné chvilky a to se týká i např. zvuku. Trochu mi zde vadí Volákovi hračičky, jako některým kdysi v Debustrolu. Pokud se podívám na Landovi alba nazpět a chtěl bych porovnávat (je s čím), pak je toto ale deska z nejslabších (ačkoli některé skladby /pár/ jsou dost povedené - Waltr, Tommy, Ute & Marry, Nad Afghánistánem, a možná některá další).
Landu mám rád, ale toto je jeho jednoznačne najhoršie album.
-bez slovního hodnocení-
Jak se pise v recenzi. To album je dobre, svezi, skladatelsky vic nez dobre zvladnute. U prologu jsem se musel usmivat, protoze tam Landa ukazuje, jak to ma vlastne na haku. Nechybi rizne songy, je tam vseho tak akorat. Nezbyva nez rict, ze je to landovsky povedene.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.