THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Behemoth zatím drží laťku hodně vysoko..
-bez slovního hodnocení-
od zos kia cultus stoji tato kapela za hovno
EDIT 10. 10. 2009: Pridávam ďalší bodík. Je to delovica \,,/
-bez slovního hodnocení-
..ja na takove veci moc nejsem, ale, covece..
-bez slovního hodnocení-
Nejdříve jsem byl zklamaný, že Evangelion nedosahuje kvalit předchůdce, ale není to pravda, je to jiné, ale stejně dobré. Je to více rubanice, ale paradoxně to má větší "epic feeling" než předchůdce bez použití klavíru atd. Je tady více blacku. Příští už bude za plný počet? Pevně tomu věřím.
Zatim tak
-bez slovního hodnocení-
Hudebně nuda oproti všem post-Pandemonic albům. Zklamání. :-( Edit: Tak nakonec to tak špatné není. :-)
Tak jsem to slyšel několikrát v kuse a nemůžu jinak než za 9,5. A k tomu ten povedený klip!
-bez slovního hodnocení-
Poliaci dokazuju, ze v dnesnej dobe su pravom povazovani za deathovu extratriedu a ich blackova atmosfera iba podciarkuje skvely zazitok z materialu. Oproti Apostasy sa upustilo na choraloch, ale hlavne crty ostali. Nergalov revany vokal je citatlenejsi a nastastie uz neni vrstveny ako na Demigode co dodava materialu na serioznosti a kvalite. Inferno dokazuje preco je povazovany za najlepsieho bicmena v metalovej hudbe. Celkov bodovanie 9
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.