OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Prijemna melodicka muzicka tento kVADER hudobne to vidim tak na mix Bruce Springsteena s Toy Dolls reznuty troskou The Stoogies s prichutou Ziggyho Stardusta okorenenym Jackson´s Five... Mne sa pacia najviac sladak Never say my name, plouzak Anger a zla rozhodne nie je ani balada Rise of the undead kde pocujem starych dobrych Kraftewerkov Na konci ma prekvapila coververzia legendarnych punkacov Iron Maiden - Fight fire with fire spolu so skladbou Black Metal stylotvornych psychedelikov Hawkwind! Skratka album Necropolis ako stvoreny pre vsetky romanticke duse
A ja somár som čakal album minimálne na úrovni Impressions in Blood . Asi zatial moje najväčšie sklamanie tohto roka v Death metale .
-bez slovního hodnocení-
Ale jo. Ono to nakonec není takový průser. Pravda, po vynikajícím předchůdci byla studánka nápadu poněkud vyschlá, ale pár kapek se tam ještě našlo. Souhlasím, že Necropolis se hodně blíží The Beast. Suma sumárum je to jako vždy - slušná rubanice, ze které toho po poslechu v hlavě moc nezůstane. Ale vysloveně zklamán nejsem. PS: Jaja, covery fakt těžká zííívačka.
Oproti hitovému a nabušenému předchůdci toho "Necropolis" zas tak moc nenabízí. Klasická Vejdrovská hoblovačka, ze které ale toho v hlavě moc nezůstane. Taková "The Beast" podruhé. Na odpočinutí od něčeho složitějšího může posloužit dobře, ale k tomuto účelu můžu z poličky vytáhnout dalších x kvalitnějších počinů. BTW Velmi nemilé překvapení se dostavilo při poslechu tuctových coverů. Když už nic, čekal jsem aspoň tady sílu Vader (například "Raining Blood" v jejich znění zní opravdu popyči), bohužel ani zde se příliš neprojevila.
Skutečně se nejedná o nijak extra kvalitní album, ale v porovnání s letošním výtvorem Behemoth u mě vítězí. Na nic si nehraje, jen si tak vesele hnětá na hranici thrashe a deathu. Co mi tu chybí, jsou výrazné riffy, které se těžko hledaly i na předchozí řadovce. Tady je jich skutečně velmi málo a žádný mi neutkvěl v paměti. Ovšem když album poslouchám, skvěle odsýpá (ideální do tramvaje, totok), kvílivá sóla lahodí uším, stejně tak Peterův vokál. Co bych Nekropoli vytkl jsou ambientní meziskladby, zejména druhá mi pije krev. Ani ne tak svou monotónností jako lyrickou demencí. Zkrátka taková normální deska, ještě si dám pár poslechů a rychle na ni zapomenu.
-bez slovního hodnocení-
Mno, mám je rád, ale tohle je fakt slabší. Vrcholem az When The Sun Drowns In Dark a i ten cover od Metallicy není vůbec originální ;)
Ale az take hrozne to neni ,ovsem trosku kolovratok to je
pol na pol a s tym Behemoth je to pravda
Toto je VADER!
Vader nahrali svoj najhorší album - ponúkaný materiál by s odretými ušami spravil celkom podarené 20-minútové EP, ale Peter tam nahádzal trochu ticha, intrá a dva otrasné covery a nazval to LP?! A navyše toľká drzosť vydať túto zlátaninu v ten istý mesiac ako krajania Behemoth - veď to úplne bije do očí, kto je na koni a koho kone udupali do zeme!!!
Pri pohledu na recenzi a nektery hodnoceni pode mnou by se mohlo zdat, ze to je nejaka katastrofa. Ale to rozhodne neni, dyt takhle Vader hraji uz nejakej ten rok. Me se dokonce i ten thrashovej nadech docela libi. Normalne bych dal za 7 ale musim V trochu zvednout prumer .. \m/
Opakovanie starych veci, az na par vynimiek nuda. Mierny podpriemer.
Tak a už odpadávám i já, věrný to VADERofil, který byl ochotný Peterovi odpustit uplně všechno jen díky tomu, že zbožňuje jeho zpěv a způsob, jakým celá jeho kapela dokáže obyčejný a fádní nářez povýšit na úžasně efektivní NÁŘEZ. Tentokrát už je to příliš velká rutina. Jo, VADER sice omílají stále totéž už někdy od "Litany", ale doteď to dycky tak nějak fungovalo a člověk aspoň protřepal máňu, když už nic jinýho. Snad s vyjímkou "Beast", ale to mělo aspoň takový ten punc alba "trochu jiného než ty ostatní". Novinka je blbost, když to jednoduše shrnu. Nachází se někde mezi "Beast" a "Impressions In Blood", ale hlavně se nachází tam, kde došly veškeré nápady a už se nevaří ani z té vody. Už se nevaří vůbec. Zábavná je asi jen "Blast", u které je naprosto jasné, o co půjde už při pohledu na tracklist s minutáží. Jo, je přesně taková. Do puntíku. A sice už ji VADER udělali snad 4x, ale furt jsou v tom efektivní. Zbytek nestojí za řeč. VADER jako dycky, akorát že tentokrát takový nějaký staře znějící a totálně bez nápadů. Za největší katastrofu jednoznačně označuji poslední "When The Sun Drowns In Dark", na které je dobré snad jen to, že ve skutečnosti nemá obávaných 7 minut a v druhé půlce nás vysvobodí ticho. Největší zklamání je určitě cover "Fight Fire With Fire". Člověk by si řekl, že tahle píseň je jak dělaná pro zabijácké stvárnění ve VADERovském stylu, že? Zapomeňte, to by dalo moc práce. Máme tu prostě normální "Fight Fire With Fire" absolutně beze změny a dokonce s hostujícim zpěvákem, který to ještě víc přiblížil originálu. Otřes.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.