NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Dominator není zázračné album, je to typické U.D.O. a jako každé U.D.O. je to velice dobré album.
-bez slovního hodnocení-
Standardní U.D.O.vo album. Nic ohromujícího, ale taky nic, co by výrazně urazilo. Man And Machine stále nepřekonán ( ani nedostižen).
-bez slovního hodnocení-
Po zmrtvýchvstání na předchozím albu Mastercutor pokračuje Udo a jeho compadres v nastoleném přitvrzeném trendu (The Bogeyman, titulní a Pleasure In The Darkroom), přičemž ani o legrácky (Devil´s Rendezvous), hymny (Black And White Heavy Metal Heaven) či balady (Whispers In The Dark) není nouze. Zkrátka a dobře - fanoušek U.D.O. nepříjde zkrátka.
Čo k tomuto albumu... Songy mi pripadajú ako dobre odvedený štandard, ktorý sa síce dobre počúva, no nevzrušuje, necítim to mrazenie ako v minulosti, čo je škoda... Možno, keby tu bolo viac spestrení ako napr. "Devil´s randezvous"....
-bez slovního hodnocení-
V pohode. Hlavne Black And White.
UDO je čím dál tím stejnější a už mě to začíná nudit.
Udo je jistota...
-bez slovního hodnocení-
Pro mne je to stejné jak u předešlého CD
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.