OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Nemám nic proti staronovému směrování Paradise Lost. Dělají jen to, co je nejvíce proslavilo a co posluchači po svých oblíbencích požadují. Mám s tím jen jediný problém - noví PL mě totiž zoufale nudí.
...snad po deseti letech poslouchatelný materiál...
Ako mozete hodnotit tak vysoko nieco, co cloveka dokaze unudit az do takeho stadia, ze este tri hodiny po vypocuti nema naladu pustit si hocico ine vratane porna s Claire Dames???!!!
Možno (asi) kalkul, ale vyšiel.
Myslím, že Paradise Lost majú éru experimentovania úspešne za sebou...a znovu sa vrátili k tomu, čo vedia najlepšie. Takto ich mám najradšej.
Po prvych 3 vypocutiach som si myslel ze to bude brak ale dal som este tomu sancu.....vyplatilo sa! Vynikajuce album! O trosku zaostava za In requiem ale aj tak......
bohuzial su tento rok na doomovej scene lepsie albumy. napr. swallow the sun.
Velmi ponura pohodovka pre dlhe zimne vecery
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tvrdé, moderní a neotřelé. Poslouchám P.L. od jejich počátků a miluji všeachna alba kromě Belive in Nothing. Návrat bych viděl jen v modelu skladby, kdy to už není jen sloka, refrén... Naštěstí se zprávy o nepřístupnosti a návratům bůhví kam nestaly pravdivými. Jsou to jen kecy popových posluchačů, co mají rádi PL ve středním období od Host po Symbol of Life. Tedy sice nádherné, ale lehce přístupné melodie. Zpěv je variabilní a Gregova sóla mají sílu vést píseň i bez zpěvu. Jsou zde i nové postupy, dříve u PL nevídané. Např. až artová vsuvka ve druhé skladbě. Recezent je evidentně na jiné vlně.
Jedno z těch lepších alb v jejich albografii.
Nic nového, dost vaty, ale poslouchá se to příjemně a určitě se nejedná o zklamání. Možná také proto, že jsem nic nečekal...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.