NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Bez diskuse.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Konečně se ukazuje pravá tvář Accept plná melodií, tvrdosti a účelné agresivity. Udovi to zpívá stále lépe. Pro mě nejlepší skladby alba Breaker, Son Of A Bitch a Midnight Highway. Klasika.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Další zastávka na cestě diskografie Accept (pozn. mám je za takové německé Judas Priest) a musím konstatovat další zlepšení. Příjemné melodie a čas od času i moc pěkné sólo a schopnost napsat dobrou baladu. Za podstatné vady na kráse vidím snad jen songy jako uřvaný Starlight a "rokenról" Burning. Na druhou starnu věci jako titulní, balady, Run If You Can, Midnight Highway a samozřejmě Son Of A Bitch můžu (navzdory Udovu zpěvu).
Accept tady přitvrdili a udělali pár zářezů do metalové historie.
První opravdu tvrdé metalové album kapely,ale ještě to není ono.Nepatří mezi mé nejoblíbenější v rámci tvorby Accept.Začalo se tlačit na pilu,ale chyběly ještě opravdu silné nápady,které přišly až s následujícím albem Restless And Wild,které rozdrtilo vše a stalo se jedním z mylníků heavy metalu.
-bez slovního hodnocení-
Jasně, nahrávka bez chyb, ale desítku si nechávám pro několik jiných, ještě zásadnějších.Takhle z hlavy názvy písniček nepamatuju, ale Midnight Highway je super!
Aj pre mna prvy poriadny a pravy Accept
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.