NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na klasiky z osemdesiatych rokov sa to síce nechytá, ale svoju povesť si Accept týmto albumom rozhodne nepokazili.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Top písně: Objection Overruled, All Or Nothing, Amamos La Vida, Just By My Own
-bez slovního hodnocení-
Rozhodně lepší, než cokoliv s Reecem u mikrofonu, přesto to vypadá, jakoby Accept jeli na půl plynu. Nicméně to rozhodně není špatné album.
-bez slovního hodnocení-
Kvalitní comebackové album, které přináší posluchačům přesně takové Accept, jaké znali a jaké si přejí - tedy s Udem za mikrofónem a heavy metalovými hymnami (kterých se jim např. v All Or Nothing, I Don´t Wanna Be Like You a Amamos La Vida dostane - to jsou mé nejoblíbenější) a posluchačsky příjemnými sóly (výborné je v This One´s For You nebo celá instrumentálka Just By My Own). Např. v Případě Protectors Of Terror mi hned naskočili Iron Savior (každý ale ví, kdo byl dříve). Kromě uvedených písní se ale objevují také střednětempé, méně záživné songy (Slaves To Metal nebo titulní).
Dobré, kvalitné, ale na mňa až príliš tradičné, chýba tomu šarm... dám si radšej prvotinu...
Ppovedené album, které má svou atmosféru. Pěkné.
Nemám ju napočúvanú ako klasiky z 80tych rokov, ale v poslednom období po nej siaham stále častejšie, a povedal by som, že aj stále radšej... Nie je to pre mňa síce taká bomba ako napr. "Metal Heart" či "Balls to the wall", ale je na nej dostatok dobrých nápadov...
Výborná deska za kterou se Accept nemusí stydět. Bohužel poslední skvělá..
-bez slovního hodnocení-
No podle mě udělali přesně to co fanoušci chtěli. A vyplatilo se!
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.