OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
...vzkaz lidem, který toto album zklamalo: nepochopili jste master's hammer...
-bez slovního hodnocení-
O tom, že texty jsou na velmi vysoké úrovni, o tom nepochybuji, ovšem...
Ach jo, asi sem se moc tesil, ale to co jsem dostal stoji za hovno. Prvni 4 songy jsou jeste vporadku ale co se zacne dit pak, to mi hlava nebere. Asi jsem ze stare MH skoly, ale ten zbytek meli vydat pod jinym jmenem a mozna by i ziskali novy fanousky, ale me teda rozhodne zklamali. A texty to rozhodne nezachrani. Takze za ten zacatek a trochu z nostalgie za 4, bo za vic to fakt nestoji. Hrozna skoda. (Navic se nemuzu zbavit dojmu, ze jenom chteli na svym kdysi dobrym jmene vydelat, no nevim) ... :((
Tiez sa mi texty vcelku pacia ale niektore hlavne Propesko su teda riadne chujoviny ,ale mozno maju pre nich svojsky skryty vyznam,kto vie. Ale celkovo paci sa mi ta snaha o recesiu
pecka
Hmm. Nicht, nicht, nicht. Textově zábava, kterou od MH čekám, ale hudebně je většina desky hrozná a zvukově dost podivná. Kdyby tak celá deska držela fazónu prvních 3 skladeb (úvodní riff v "až já budu v hrobě hníti" dokonce kurevsky kope řitě). Pak ovšem evidentně nastoupil páně Nekrocock a zapnul tu svou elektrárnu, s čímž jsem se dokonale minul. To, že MH nebylo nikdy radno brát moc vážně, neznamená, že nebylo radno očekávat vysokou kvalitu - to jsem na nich měl ostatně vždycky nejradši. Ač si z toho dělali víceméně prdel, strčili většinu TROO kapel s přehledem do kapsy. Návrat je sympatický a textově zábavný, ale aspoň trochu se mohli pánové rozhodnout co budou s nástroji dělat ve studiu a pod jakou značkou tvoří.
rozkošné
Tak proti tomu rozhodne nič nemám, keď sa páni po rokoch stretnú zaspomínajú na staré časy, dajú pivečko alebo dve (keď slovo dá slovo) a oni rozhodnú nahrať nejaké nove veci. Ono je vlastne úplne jedno, z ktorej strany to človek zoberie, či sa mu to páči alebo nie. Jedno sa však MH uprieť nedá, sú v podstate jedinou československou kapelou, ktorej sa podarilo svoje nahrávky vydávať vonku (Osmose - Kron H) a dokonca si tým vo svete vydobyť istý kultový status. Ten pocit, keď vyšiel album Ritual sa samozrejme nevráti, kto by to aj čakal. Doba sa proste zmenila, dnes je to všetko o niečom inom (pamätníci isto potvrdia). Album možno skutočne hodnotiť v celej škále bodovej stupnice, záleží na každom ako sa rozhodne. Pre mňa osobne je to i kus nostalgie a preto...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.