OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
No nevím. Ti Gamma Ray nám nějak začínají hudebně váznout, poslední tři alba nejsou nic moc a mě opravdu nebaví. Jěště že ten Kai založil Unisonic
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Moje prve ( a dufam ze posledne ) sklamanie od GR. Dost silne "citacie" samych seba, a aj tak tomu chyba chytlavost. Myslim ze slovo odflaknute to vystihuje najlepsie. Hlavne z Hansenovej strany, lebo ostatni si splnili svoj standart ( i ked Richter robi stale to iste ).
Album v klidu snese srovnání z jejich nejlepšímy alby. Naprostá spokojenost. Kai Hansen je jeden z největších hudebních sympaťáků a radost z toho co dělá je cítit každou minutu alba. Kecy o tom, že sám sebe vykrádá?....no a co!?
-bez slovního hodnocení-
Poslední dobou klasičtí pozerští Gamma ray. Jejich hudba strašně rychle omrzí. Všechno je monotoní a voničem :D
-bez slovního hodnocení-
slabota
odflaknuta robota, lepsie uz to asi ani nebude
kuklac ma pravdu,je to vskutku majstrovske dielo
Nato ze som nad nimi uz davnejsie lamal palicu sa mi To The Metal neskutocne paci. Asi aj preto ze som od toho vobec nic neocakaval. Taka Empathy alebo No need to cry to skratka mozem.
Achich ouvej! Následující řádky se mi nepíší lehce. Nejslabší a nejméně výrazné album Gamma Ray, které rozhodně nezachrání ani Michi Kiske (paradoxně zpívající v nejtvrdší skladbě alba) a kompozičně ani jeden z členů skupiny. V případě Time To Live nevím, co si myslet, není špatná (naopak), ale takhle okatě si půjčit I Want Out ... tss tss. A když jsme u toho půjčování - titulní skladba jsou evidentní Judas Priest (už zase sakra!) - to si mohl Kai odpustit. Celkově u mě panuje velká nespokojenost po minulém výborném albu Land Of The Free II. Gamma Ray mě hodně zklamali :( Nejlepší skladby: Empathy, All You Need To Know, Time To Live a Mother Angel. Jinak souhlas se Slavenem a Morbem (viz níže).
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.