OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Swansong ma vcelku bavil, toto je klasika, nie je o čom, ale nemám k tomu nejaký citový vzťah ako k iným veciam z tejto éry.
Zvláštní,na Heartwork slyším jenom samou chválu,většina ho pokládá za to nejlepší co Carcass udělali ale mě tohle album k srdci nikdy nepřirostlo.Za mě lehký nadprůměr narozdíl od famozního Necroticism a Symphonies Of Sickness,tam je to za plnou palbu
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
tu samozrejme nie je co riesit... aj po dlhych 20 rokoch je to paradna jazda...
Vynikající album! Jedno z nejlepších a možná i nejpřekvapivějších alb v historii Death Metalu.Kdo nikdy neslyšel a neviděl klip k No Love Lost, neví co je to smrtící kov.Prostě majstštyk jako kráva! Ještě malá prosba. Nešlo by na Metalopolis vložit recenze všech alb Carcass? Tedy hlavně Reek Of Putrefaction a Symphonies Of Sickness ( a můžete přidat i Swansong=)).
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Jeden z vrcholov death metalu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Necroticism byl počátek, Heartwork je pokračování skvělé muzikanstké dokonalosti. Škoda, že to byl podle mého úsudku jejich poslední zářez do Death metalového kotle.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.