MoRt8
7 / 10
No kurva je to tak a ne jinak. Pokud budeme za "skutečný" začátek Dillingerů považovat Calculating Infinity, je novinka deskou patrně nejslabší. A já to rozhodně netvrdím kvůli onomu "měknutí." Spíše naopak - čím dál čaštější opouštění těch striktních math-corových vod jsem přijal kladně. Kapela tohohle formátu nepotřebuje přešlapovat na místě a vývoj vítám s otevřenou náručí a s velikou radostí si vychutnám pop rockovou desku v jejich podání. Problém s novinkou u mne spočívá spíše ve faktu, že většina písní se s těmi s desek předchozích nemůže 100%-ně rovnat. Nejlepším zásekem je dokonalý otvírák Mony Lisy, který na ploše 5 minut předvádí to nejlepší z celé dosavadní kariéry Dillingerů. Po předchozím famózním záseků nebojícím se experimentování je novinka spíše pohodlným párem papučí k televizi a to je rozhodně trochu zklamání, neboť jsem doufal, že DEP se tentokrát definitivně rozhodnou praštit s tou math-corovou károu a vydají se někam, kam bychom to nečekali. Jedna z nejtalentovanějších rockových kapel své generace posílá trochu pohodlně malou domů, poté co si minulou deskou nabila na pořádnou bombu do šibenice. Také vám to přijde jako nesmyslný tah?
P.S. Málem bych zapomněl kurevsky chválit. Jedna věc mi na novince přeci jen přišla dost možná doposud nejlepší. Už při prvním poslechu jsem chtěl tleskat vestoje bubeníkovi.