NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
velmi slusne album s kvalitnym zvukom , komu sa pacili BATHORY v obdobi Hammerheart a Twiilight of the gods alebo ALBUM od zosnuleho velmajstra Quorthona a nevadia mu ze Skyclad a ini KELTI JDOU A JE JICH MOC (....tak ako onoho casu spieval Lou Fananek Hagen v 3 Sestrach) tak pre toho bude toto album prechadzka rajskou zahradou uberam 2 body za kozi a niekedy umEEEEcany vokal, jedine SNAKE z Voivod je jediny kto si to moze na metalovej scene dovolit :-) PS 28.12.2009 - fuha,prave som vstal , vcera som to pisal po niekolkych pivach s rumom.....hodnotenie patri samozrejme CALES - KRF 2009....Sorry
-bez slovního hodnocení-
Atmosféra dávnych časov,lesov,hôr a lúk
-bez slovního hodnocení-
Tohle album je typickým příkladem, jak může hrozný zpěvák pohřbít kvalitní hudbu, a tím pádem album. Hudbě není téměř co vytknout (až na občasnou monotónost, která je ale tomuto stylu vlastní). Na druhou stranu - zpěv děs! On takový Quorthon nebyl kdovíjaký zpěvák, ale mělo to alespoň pořádný ksicht a atmosféru - a to je to, co mi tady sakra chybí! Škoda!
-bez slovního hodnocení-
tomuhle albu není co vytknout
Album, které se pro mě okamžitě stalo srdeční záležitostí. Maximálně sugestivní spojení klasických Blackieho riffů, podané ovšem komorněji a rozvláčněji než u domovských Root, navíc unikátní vokál DeSeda posouvá desku do další, netušené dimenze (jeho vklad je skutečně maximální). Základem každé skladby je silný ústřední motiv, na který Blackosh citlivě nabaluje další vrstvy, elektronické ruchy, sbory, podkresluje akustikou, staví svá typická monumentální sóla. Výsledek je ohromující a poslech alba vás unáší zcela do jiných sfér, o mnoho staletí zpět. Hymny jako "From the Bossom of Oblivion", "Faces in the Walls", "Sacrifice to Fire" (přesahující svou délkou deset minut) či "The Last Winter Dance" jsou hudebně i aranžérsky daleko před jakoukoli i potencionální konkurencí a jsou vrcholem tohoto metalového monolitu v jedinečném Blackoshově duchu, říznutého heavy metalem, hardrockem i folkem. Jsem upřímně zvědav, kdy se na tuzemské scéně objeví deska, která by se silou hudební výpovědi The Pass in Time alespoň přiblížila. Podle mě jedno ze tří nejvýraznějších metalových alb, která u nás kdy vznikla.
-bez slovního hodnocení-
zpěvy jsou výborné
Pěkné...
Trojka Cales se mi líbí víc, ale tato deska je rovněž vynikající. Výborné zpěvy, výborné kytary, výborné bicí. Co víc si přát? Maximálně ještě výbornou basu :-)
Zatím nepřekonaná záležitost Cales.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.